Lubor

Uz se nemuzu dockat pokracovani. 😀

Toho serva bych se bál, že může domácí systém "Fly by wire" snadno selhat a poslat Tě s lodí někde do mola či jiné lodě. Nehledě na to, že nákladem nebude jen to servo, ale také nějaké ovládání, dráty, konektory. Kromě toho ovládání plynu při troše šikovnosti dokážeš zrealizovat třeba bowdenem pro kola. U Karburátoru je pružina a mechanismus dálkového ovládání může být jen "tahací". Ovládat řazení potřebuješ bowdenem, co bude "tahací" i "tlačící", takže asi origo lodní s ocelovým drátem. Páku si zase uděláš. Kdysi jsem kupoval záložní Yamahu z druhé ruky. Bylo k ní původní dálkové ovládání. U motoru dva jednoduché nerez držáky, a vpředu 2 páky. Pokud rád kutíš, tak by sis to mohl snadno vyrobit. Kdybych to řešil já, nechtěl investovat do originálu, chtěl si hrát a měl na to čas, tak bych koupil 2 lodní bowdeny potřebné délky, kus nerez plechu a zbytek dodělal. Na bowdeny se dají koupit koncovky s kulovým čepem, který je odnímatelný. Možná mám 2 doma a nepotřebuju je, klidně přenechám.

Souhlas, samostatné baterie pro start a ostatní spotřebiče jsou mnohem vyšší jistota, ale je to taky mnohem komplikovanější na instalaci. Pokud bych měl menší startovací vzadu a větší palubní vpředu, tak je potřeba mezi nimi natáhnout velmi silné dráty a propojit to přes ten Cyrix. Vedení musí být na obou stranách jištěné. Pak na palubní aku napojit ten odpojovač, přes který ale nelze nabíjet, takže další dráty a jištění od palubní baterky někam k nabíjecí zdířce. K tomu ještě ruční odpojovače umístěné někde na vhodném místě, aby to člověk mohl odpojit když loď parkuje .... Je to velká rekonstrukce rozvodů.....

Přesně tak. Mobilem si nastavíš vypínací napětí tak, aby v baterce zbylo něco pro nastartování motoru. Akorát se přes to nesmí nabíjet, nesnáší to zpětný proud, je to v návodu na první stránce.

Třeba tenhle, s možností nastavení přes Bluetooth: Ochrana baterií Smart BP-65 12/24V | Solární panely, měniče napětí, baterie, nabíječky (neosolar.cz)

Já to mám tady:

Nemám. 😔 Vydal jsem se asi špatnou cestou, když jsem pořídil jednu 140Ah baterku na vše. Myslel jsem, že to uhlídám. Neuhlídal.

V úterý ráno jsme si vyrazili na dvoudenní výlet na Slapy. Spouštěli jsme tradičně na Zrůbku. Projeli jsme Slapy až ke hrázi a pak zpět na 109 kilometr u Častoboře, kde obvykle táboříme. Kotvili jsme špičkou ke břehu, vzadu 2 kotvy a vpředu 4 lana na břeh. Žebříček ze špičky. Krásně to drželo i když okolo jely 3 tunové lodě v přechodovém režimu (pořád nechápu, proč to dělají). Večer ohýnek, buřty, víno… Ve středu jsme si tam vegetili celý den. V plánu bylo před setměním vyrazit cca 17km na cestu k autu tak, abychom naložili ještě za světla. Říkali jsme si, že tak půl osmá bude OK. Někdy po šesté jsem si chtěl dobít mobil. Při pohledu na budík napětí aku mi přeběhl mráz po zádech. V naději, že to snad nebude tak zlé jsem zapnul zapalování a zkusil nastartovat. Všechno zhaslo, baterka byla beznadějně prázdná. Záložní motor vozím ze zvyku od doby, kdy jsem provozoval 40 let starý Mercury. Většinou ho tak 2x za sezonu vyzkouším, vždycky chytal na druhé zatažení. V lodi mám kanystr s 5 litry benzínu a lahvičku s olejem pro 2T. Obloha byla temná a podle radaru se všude okolo převalovaly bouřky. Záložák nás dokáže posunovat tak 5km/h, takže jsme měli před sebou více jak 3 hodiny jízdy. Podle zákona schválnosti jindy ochotně startující záložák nechtěl chytit. Nakonec se ho ale podařilo rozdráždit a i chladící voda správně vytékala z kontrolního otvoru. Vyrazili jsme šnečím tempem směrem ke Zrůbku. Vítr zesiloval, obloha ještě více potemněla, vypadalo to strašidelně. Chtěl jsem zvednout hlavní motor, aby vrtule nebrzdila, ale ani na to už baterka nestačila. Tak jsem záložák zaaretoval, nastavil rozumné otáčky a řídil normálně volantem. To tempo bylo žalostné. Nekonečně dlouho jsme jeli první slapskou zatáčku, aby se před námi objevila první nekonečná rovinka. Když jsem si představil kolik ji na cestě do Zrůbku je, tak mne z toho bylo úzko. Manželka sjížděla radar a hlásila, která bouřka a za kolik minut nás chytne. Po asi dvou kilometrech jsem se trochu zklidnil a šel si zkontrolovat kolik benzínu v záložáku je. Byla tam sotva třetina. No nic, mám ten kanystr. Vylovil jsem ho z dutiny v lodi a znova se zděsil. Byl v něm tak litr. Je pravda, že tam čekal na svůj okamžik asi 7 roků, ale nechápu, jak z těsnícího kanystru mohl benzín zmizet. Tak jsem namixoval alespoň ten zbytek a dolil ho do motoru. Bylo jasné, že to na Zrůbek stačit nebude. Hlavní bouřky se nám nějak zázrakem vyhýbaly, chvílemi trochu pršelo a vítr nás honil sem a tam, ale jeli jsme. Byl jsem z toho ale ve slušném stresu. U Županovic jsme se uvázali na bóji u pláže a vykrámovali všechny věci z bakisty, abych se dostal k palivovému vedení. Rozpojil jsem hadičku nad balonkem a pak asi 10 minut pumpoval benzín do kanystru. Podařilo se mi získat dostatečné množství se kterým jsem si už byl jistý, že dojedeme, pokud motor poběží. Po dotankování se mu zase moc startovat nechtělo, ale nakonec si dal říct. Na Zrůbek jsme dorazili za tmy. Věděl jsem, že mne ještě čeká vyřešit zvednutí motoru, bez kterého to nejde. Loď jsme natáhli na přívěs a já vyjel z vody jen částečně, abych mohl k hydraulice motoru. Už i tak byla noha zaříznutá v písku. Po kolena ve vodě s baterkou jsem hledal šroub, kterým se uvolňuje hydraulika, aby šel motor sklopit ručně. Nenašel jsem ho. Bylo tam něco plastového, ale nevěděl jsem jak s tím otočit a jestli je to ono. Manuál jsem neměl. Takže jsem musel vyndat baterku z přívěsu a připojit jí do lodě. Pak šel motor elektricky zvednout. Pak zase vrátit baterku do přívěsu, abych doma dokázal s lodí zajet do dvora. Kurtování a zaplachtování lodě při baterce s milionem komárů zoufale se snažících nažrat bylo taky moc fajn. Domů jsme přijeli po jedenácté totálně zničení. Tentokrát se to těžce nevydařilo.

Hm, takze vylet Praha - ČB - Praha letos asi zase nebude. 😐

do vody, ktera dnes odpoledne mela 30,2 st.😀

Diky za tip. Na oplatku: Konoba Lado +385 21 633 069 https://maps.app.goo.gl/HZLYLvZiZM2Are4t9 Uz mnoho sezon tam vzdy zajedeme a odjizdime nadseny.

Uz mi to docela jde. 😎 VID-20230718-WA0004.mp4

Tady v te oblasti jsou mraky mensich zatok nevhodnych pro plachetkare. Na pobrezi nejsou zadne mariny a mestske pristavy jsou male, takze navstevnickych lodi tu je mnohem mene. Krome toho se tady kazde odpoledne zvedne pruvan mezi Bracem a Hvarem, ktery zpusobi otravne vlny. Takze plno lidi na Hvar z pobrezi nejezdi z obavy z komplikovaneho navratu. My to neresime, my mame supr lod s klapkama. 😀😎

dneska stejne misto, jen pohled z druhe strany. Proste idilka.🙂

Pro GubaXan: Ty Tvoje úvahy mají ohromný rozsah, budeš to muset nějak zúžit. Všechno je to o penězích a pokud uvažuješ v dimenzi 150 až 200, tak za to toho moc nepořídíš. Možná tak otevřenou, starší ještě pojízdnou loď 5m. Rozhodně podle mne nic, co bys neutáhnul za osobákem s papírama B a musel to někde celoročně kotvit. Motor z auta už do lodí dát nelze. Při koupi ojeté lodi je třeba předem konzultovat na SPS aby byla přihlásitelná. S papírama B můžeš tahat soupravu s celkovou (papírovou) hmotností do 3,5t. Takže třeba auto 2t a přívěs 1,5t. Když si uděláš rozšíření B96 (jen kurz a praktická zkouška), tak můžeš řídit soupravu osobáku s přívěsem s celkovou hmotností 4,25t. Asi Ti přijde odpověď strohá, ale ono je to na celou knihu, kterou ještě nikdo nesepsal. Takže každému novému nezbývá, nežli se ptát a pak jít vlastní cestou, protože univerzální rada neexistuje. Tak se klidně ptej dál. Asi bych doporučil začít těma inzerátama. Uvidíš co si budeš moci nebo chtít dovolit a nad nabídkou pak asi sám zjistíš, co by se s kterou konkrétní lodí dalo dělat. Jestli jí sám odvezeš, spustíš na vodu, kolik bude místa na palubě, jaké tam budou možnosti rekreace a ochrany před nepřízní počasí. V rozpočtu co zmiňuješ to bude maximálně takové trampování na vodě. 🙂, ale i to je super.

Jsme tu na 14 dní a tentokrát bydlíme v apartmánu. Párkrát určitě přespíme někde venku. V plánu je Vrboska, Stari Grad, Orebič.

Vitej na foru. Mas klasicke otazky zacatecnika. 😀 Na nektere bude jednoducha odpoved, na jine si budes muset odpovedet postupne sam. Az se dostanu k PC tak neco napisu, pokud nekdo nebude rychlejsi.

My jsme na Hvaru Voda 28st. 😀

Když jsem se o rezervaci převozů na výlet Praha - České Budějovice - Praha pokoušel naposledy, tak se možnost rezervace každého termínu otevírala přesně týden předem. Pokud jsme chtěl jet v pátek odpoledne třeba okolo 11 hodiny Slapy nahoru, musel jsem se v pátek o týden předem v příslušnou hodinu přihlásit do systému, čekat až se možnost rezervace otevře a doufat, že budu první a termín si zarezervuju. Pak zase v 14 hodin hlídat termín pro převoz přes Orlík. V neděli pak to samé pro cestu zpět. Rezervují se přepravy týden předem, kdy ještě není jisté, že bude slušné počasí. 😞 Když pak propásnu čas rezervace na cestu zpátky, nebo je někdo rychlejší, tak jsem 3 dny blbnul u počítače zbytečně a nikam se nejede. 😖 Kromě toho by mne zajímalo, kolik zůstane nevyužitých převozů, když někdo změní plány, nejede a termín nezruší. Jsem přesvědčený, že zavedením rezervačního systému dramaticky poklesl počet přepravených lodí.

Od té doby co "funguje" rezervační systém pro přepravu lodí přes hráze Orlík a Slapy se mi nepodařilo realizovat žádnou plavbu přes tato místa. Rezignoval jsem na to, protože naplánovat cestu např. z Prahy do Budějovic a zpět je podle mne nemožné, nebo to znamená mnoho hodin čekání u PC jak se postupně rezervace v systému zpřístupňují. Zvažuju popsat zkušenosti uživatelů a někam to poslat, pokud budou obecně tak špatné, jako ty moje. Jaké jsou vaše zkušenosti a jak Vaše plavby rezervační systém ovlivňuje?

Slapy prave ted. 😀 Voda 24 st.

Před pár lety jsem to jel jako 5 denní výlet z Roztok u Prahy do Budějovic a zpět. Spali jsme cestou tam pod hrází Slapy na Štěchovicích, pak na Orlíku a na Hluboké, cestou zpět pak na Slapech, Tankoval jsem v Kamýku cestou tam i zpět. Bylo to úžasný. Tenkrát jsem si myslel, že se to stane každoroční akcí, ale po zavedení toho úchylného rezervačního systému na převoz přes Slapy a Orlík se mi to už znovu naplánovat nepodařilo. Přikládám informaci Státní plavební správy č. 8/2023 ze dne 18. 4. 2023, kde jsou provozní doby komor a telefony. i2023-8.pdf

Pokud vím, tak platí pravidlo nejezdit v kluzu do 300m od pobřeží, nebo od bójkami vyznačených pláží. Za bójky na jimi ohraničenou pláž určitě nejezdit ani pomalu. Velikost lodě ani výkon motoru v tom nehraje žádnou roli. Pak jsou různá rychlostní omezení třeba u Biogradu, nebo na kanále k Šibeniku, v národních parcích a rezervacích, na řekách. Všude kde nejsou bójky vídávám gumáky částečně vytažený na břeh a větší lodě zakotvené pár metrů od břehu (vyvázané kotva - břeh) a nikdo to nikdy nezpochybnil. Sám kotvím zádí ke břehu tak, že u žebříčku mám vodu lehce nad pas, což vychází tak 5m od břehu.

Já používám dvě skládací čtyřramenné kotvy asi 5kg. Není to ideál, ale mám mělkou kotevnu, jiná se mi tam nevejde a vozit nějakou radlici na čelenu se mi nechce, protože tam často lezeme na břeh. S těma menšíma skládacíma taky dokáže manipulovat manželka sama a přenese si je kdekoli po lodi, aniž by něco rozbila. Nemám na nich ani řetěz, ale hodně dlouhé lano asi 30m a uprostřed pružný člen z kusu gumového lana. Ten velmi dobře zmírní rázy tahaní lodě za kotvu když jsou vlny a ta se pak tak snadno nevytrhne. Když je hloubka tak do 7m, tak to docela funguje díky dlouhému lanu a jeho malému úhlu vůči dnu. Na větší hloubce se už moc nechytám. Na přehradách dávám kotvy na zádi do V, směrem na břeh pak na obou stranách lana na zatlučené kolíky jedno ze zádi a druhé ze špičky. Na břeh lezeme po skládacím žebříčku, který uvážu k čelenu. Už jsme se naučili, že nespěcháme. Já zajedu nad místo, kde chci mít první kotvu, manželka jí spustí a nechá odmotávat lano. Zajedu nad místo, kde chci mít druhou, ona jí zase spustí a já se pak pomalu přibližuju ke břehu. Pak je na můj pokyn zajistí a já přivážu loď ke břehu. Chvilku to pak ladíme....

Dobré jídlo je důvod, proč jezdíme stále na stejná místa. Takže toto jaro to byla osvědčená restaurace Udjica v Kukljici, pak osvědčená konoba v Sali. V Telaščici víme, že jediná restaurace co tam je není nic moc, tak volíme nějaké klasické, jednodušší jídlo. V Primoštenu jsme už párkrát byli, ale zatím nenašli nějakou, která by byla tutovka. Takže jsme zvolili tu nejbližší bez ambice na kulinářský zážitek, ale rybí plata byla nakonec docela dobrá. Ve Vodicích jsme dlouho chodili a vybírali. Manžela chtěla spíš rybu, já zase pro změnu steak. Zašli jsme tam do nějaké zajímavé konoby hlouběji v uličkách (to často funguje lépe), ale tam měli jen ty steaky. Poradili nám ale spřátelenou restauraci, kde pak měli oboje a bylo to super, takže příště pokud tam zastavíme už víme kam jít i tam. Když jsme v létě v Čaklje, tak tam už jezdíme asi 15 roků a přesně víme kam jít na pizzu, kam na hamburger, kam na rybu nebo maso. Nebo kde mají všechno podstatně levnější, ale solidní pro běžné najedení. Často taky poradí domácí. Leckde jsme se už mnohokrát spálili. Vícekrát se stalo, že to co minulou sezónu fungovalo skvěle, další sezónu fungovat přestalo. Nemyslím, že by se pohostinské služby nějak obecně zlepšovaly. Je to pořád sázka do loterie, ale lepšímu výsledku se dá pomoci zkušeností, nebo pozorováním co v které restauraci nosí, kolik tam sedí lidí a jakých....