Žebříček

Jak to myslíš znovu? já na stránce: https://enautika.pomorstvo.hr/api/nias/login v sekci Prijava za državljane EU koji nemaju prebivalište ili boravište u Hrvatskoj zvolím Češka a pak mne to hodí na přihlášení přes identitu občana a jsem tam. Loď tam taky hned nevidím, protože v tom asi mají bordel, ale minule se mi jí tam podařilo dohledat přes číslo viněty z letoška. Teď to nemůžu zkusit, nemám doklad u sebe. Kouknu na to večer.

Já úplně stejně jako Lubor. Přihlásil jsem se přes identitu občana, viděl jsem loď, ale platit zkusím poprvé až na jaře.

Já se tam zkoušel přihlásit někdy na začátku léta a povedlo se mi to přes identitu občana. Viděl jsem tam svou loď, ale zatím jsem vinětu na příští rok nekupoval.

Ahoj, všichni jezdíte do Chorvatska s motorovými čluny, tak jsem se rozhodl, že vám tady sepíšu, jak vypadá taková dovolená v Chorvatsku na charterové plachetnici. Report jsem začal psát při chvilce klidu dnes v letadle směr Zadar. Po pár charterechech s chorvatskými společnostmi jsem se po 6 letech rozhodl vrátit k české firmě Bemex Boot, která má základnu v marině D-Marin Dalmacija v Sukošanu. Na základně je český personál, marina je obrovská, se spoustou místa a super zázemím. Kromě skippera v mé osobě se posádka skládá ze čtyř mých kolegů z práce, kteří vyrazili autem o půlnoci z pátka na sobotu směr Chorvatsko. Pronajal jsem si plachetnici Benetau Oceanis 41, r.v. 2014, se třemi kabinami. Loď je papírově pro 8 lidí, nás je 5, takže optimální velikost. Pokud byste si někdy chtěli plachetnici pronajmout, nenechte se zmást čísly a pokud pojedete třeba 3 páry po 6 lidech, určitě si neobjednávejte loď pro 6 lidí. Dva lidé jsou totiž většinou počítáni na rozkládacím gauči v salónu. Já se tedy řídím počty kajut a délkou lodě. Ale je to asi individuální. Mám rád komfort a mačkat se v 5 lidech na 35 stop dlouhé plachetnici prostě nechci 🙂 Předpověď v Chorvatsku se vylepšila, katastrofické scénáře se snad nevyplní, tak začínám konečně v letadle trochu plánovat trasu. Zatim to podle Windy vypadá na krásné sportovní plachtění přes Kakan na Vis a v druhé půlce týdne zpět. Jen malé vyjádření k trase – přestal jsem si trasy připravovat dopředu. Dřív jsem to dělával a pak jsem byl akorát nervózní, že musíme plout proti větru a člověk byl ve stresu, aby se všechno stíhalo. Další příspěvek už s fotkama na místě 🙂

jsme nějak přestal stíhat... dopíšu 😄

Sobota 14.9. Odjíždím ve 4 ráno z domu směrem na letiště v Praze. Teploměr ukazuje 8 stupňů, lije jako z konve a fouká šílený vítr. Sleduju počasí v HR a říkám si, že se asi moc neohřeju ani tam. Zadar naštěstí vítá sluníčkem a kolem 12 hod už teploměr ukazuje 25. Loď je uklizená před 3 hodinou, posádka jela zatím nakoupit, tak mám klid na přebírání lodě. Výhoda čistě mužské posádky je, že máme poměrně rychle veškerou bagáž, jídlo a pivo na svém místě. Ženský vždycky hodinu laborovali, kam to teda dají 🙂 V 17 hod po rychlém briefingu vyrážíme ven z mariny. Přijde mi, že jsem vždycky jeden z mála lidí, co vyráží už v sobotu. Jednak nevím, proč bych v těchto velkých marinách trávil drahocenný čas, a hlavně nechci v neděli odjíždět z mariny s další stovkou lodí. Cíl plavby je jasný, v noci má foukat cca 20 kts, takže jedeme na jih, směr zátoka Zaklopica na konci Pašmanu (naproti Biogradu). První šok zažívám asi 500 m před zátokou, kde nás dohnal katamarán, který na to ještě víc šlápl, aby nás předjel a ukořistil lepší bojku pro sebe. Nevím, tohle se podle mě nedělá a nikdy jsem to asi nezažil. Po uvázání na bojku a zaplacení 60 €, konečně otvírám zasloužené pivo a relaxuju, dokud z již zmíněného katamaránu nezačne diskotéka a pruzení celé zátoky. Za nedlouho se přidává druhý katamarán s maďarskou posádkou, tak tam kopnu panáka rumu a v 9 večer jdu spát.