Lubor

pro Anachy: 15. května jsme byli loď před dovolenou projet na Slapech. Neviděli jsme Tvojí Loď, ani jsme Tě nikde nepotkali. Kde jsi byl?

Po dvouleté pauze, kdy jsme si netroufli kvůli neustále se měnícím covidovým omezením vyrazit s lodí do Chorvatska, jsme konečně zase uskutečnili s naším Coasterem krátkou dovolenou na moři. Plán byl smělý. Spustit loď u Biogradu na Moru a během 7 dní udělat okružní plavbu do jižní Dalmácie se spaním v městech Tribunj, Stari Grad, Čakjle, Trogir, Primošten a Kukljica. Naklikáno krátkými úsečkami do mapy Google to dávalo 480km. Bylo mi jasné, že ve skutečnosti to bude více. Už mnoho týdnů předem jsem psychicky připravoval manželku na to, že to může být náročné, pokud nám počasí nebude přát, ale že je to můj velký sen přijet s lodí „z daleka“ do naší oblíbené destinace Čakjle, kam jezdíme už mnoho let a máme tam „své“ domácí, u kterých si každé léto pronajímáme na 14 dní apartmán. Po té dvouleté pauze mne trochu opustila kuráž a při přípravě lodě jsem měl mrazení okolo žaludku. Zase mi to připadalo jako velká drzost a zahrávání si s osudem vyrazit takhle z Prahy na moře. Často tady čtu dotazy, kolik dovolená s lodí v HR stojí. Tak do popisu cesty dám i náklady. Budu to tahat z hlavy, tak to nebude přesně na koruny (kuny). Manželka se tentokrát překonala a z domova jsme odjížděli v půl jedenácté oproti plánované desáté. Tu půlhodinu zpoždění jsem ještě vydýchal, a tak jsme výjimečně odjížděli celkem v souladu a bez obvyklé hádky 😊 V autě jsem měl plnou nádrž s tím, že budu tankovat ve Znojmě. V lodi nějakých 30l na dojetí k první benzínce. Vody jen trochu, abychom se mohli cestou opláchnout, ale nebyli přetížení. Přívěs 1,8t je na Coastera málo, v zimě to budu řešit (přechod na dvounápravu). Ve Znojmě jsme byli asi za 3 hodiny. Spotřeba 11,5l na 100km. Dotankoval jsem a koupil rakouskou dálniční známku na 10 dní (tedy i na cestu zpět) za nějaké necelé 3 stovky. Vždycky si při tom uvědomím, jak budu za pár hodin na slovinských hranicích skřípat zuby, až budu kupovat za 15EUR známku na 35 minut jízdy po dálnici a za 8 dní znovu na cestu zpět. V Rakousku je nová rychlostní silnice skoro od našich hranic. Nestrefili jsme se na ní napoprvé. Jeli jsme postaru, ale pak jsem jí viděl souběžně s námi a v další vesnici se na ní napojil. Do Vídně je to od hranic zase o něco rychlejší. Na Slovinské čáře jsem se skřípěním zubů koupil tu dálniční známku na 7 dní za 15EUR. Pro mne novinka. Je elektronická, takže baba s kamenným obličejem v kukani chtěla malý techničák, zadala nás do systému, nechala nás podepsat nějaký papír a zaplatit. Dálnice ve Slovinsku už od čáry k čáře bez jakéhokoli omezení. Do HR jsme po krátkém zdržení celníkama vjížděli, když slunce bylo ještě nad obzorem. První úsek dálnice do Zagrebu 72 Kun, druhý k odbočce na Biograd na Moru tuším nějakých 256. To jsem ale platili až druhý den. Někdy v půl jedenácté, tedy po 12 hodinách cesty jsme to zapíchli na odmorišti Jasenice, tedy nějakých 50km před sjezdem na Biograd. Dal jsem si 2 Karlovačka na lepší spaní a šli jsme spát do lodi. V 7 ráno jsme vstávali krásně odpočatí, dali si u benzínky kafe a skvělý višňový štrůdl, a za chvíli zas frčeli na ten Biograd. Tam jsme dorazili krátce po osmé. Cestou jsem ještě natankoval do lodě 120l v ceně v přepočtu nějakých 48Kč/l. Před cestou jsem neřešil kuny s tím, že si vyzvednu na místě z bankomatu. Zaparkoval jsem na nábřeží, přiběhl nějaký člověk s ledvikou a vyžádal si 20kun za parkování. To jsem ještě měl z před před loňska. Pak byl poblíž bankomat, tak jsem do něj vsunul kartu a zvolil výběr větší částky, abychom nemuseli strádat ani tam, kde nebudou brát karty. Když jsem se s bankomatem domluvil, kolik chci, jestli na to chci stvrzenku a jestli chci konverzi v Kč nebo v kunách, bankomat vysunul mou kartu abych si jí vzal zpět. Zřejmě ale asi z důvodu nějakého naschválu jí vysunul jen trochu, přesně tak, abych jí viděl, ale ze štěrbiny nemohl uchopit. Chvíli se zřejmě bavil tím, jak se jí snažím marně vyšťourat. Když jsem si uvědomil, že v tašce mám nůž s pinzetou, kterou by to šlo vyndat, tak bankomat kartu rychle zasunul do svých útrob a obrazovku přepnul na uvítací pro dalšího důvěřivce. Stál jsem tam jak opařený s myšlenkami na právě končící dovolenou. Potřeboval jsem zaplatit za loď na kapitanátu, za spuštění lodě na vodu, parkování auta a přívěsu. Byla neděle a účet manželky ke kterému má kartu ona tradičně prázdný. Trvalo nějakou dobu, nežli jsme prošli klasickou emotivní fází situace kdy manželka říkala: „Mně ten bankomat připadal od začátku divnej…… Jenže Ty musíš jít hned k prvnímu co vidíš…. Máme po dovolený……, měla jsem věřit svojí intuici…..“. Pak ještě hádka když jsem měnil záložní eura u novinového stánku za kuny („Okradou Tě, podvedou….“), ale když jsem prokázal rozumný kurz a balíček kun, tak se emoce začaly uklidňovat. Dceru jsem telefonicky požádal, aby druhý den poslala na účet manželky nějaké peníze a sám jsem dostal od své banky při blokování karty na email pokyny, jak si vytvořit virtuální platební kartu a nainstalovat ji do mobilu. Druhý den jsme se tomu už při placení mobilem smáli, ale ten první okamžik po zmizení karty v bankomatu to byl šok. Kapitanát měl z důvodu dovolených zavřeno. Opět trochu emocí typu: „Nemůžeme na moře, když nemáme zaplaceno……..“. Já na to: „Nebudu ztrácet den dovolený, když mne nejsou schopní zkasírovat“. Takže jsme jeli do bízkého Filipi a Jakovi, kde je malý kemp se sjezdem do vody a místem pro zaparkování. Byli jsme tam před 3 lety a domluvili se, že můžeme zase přijet. Skutečně to zase fungovalo. Dotankovali jsme vodu, spustili loď na vodu a zaparkovali auto a přívěs. Za týden při odjezdu jsme platili 105EUR (15 EUR za den). První den jsme měli naplánováno jen nějakých 30km do Tribunj. Měli jsme ale špatné svědomí, že drandíme po moři bez zaplaceného poplatku, tak jsme jeli dalších 15km až do Šibeniku, kde měl mít kapitanát v neděli také otevřeno. Ani tam ale otevřeno nebylo, takže jsme se vrátili do Tribunj. U historického ostrůvku jsem našel místo, kam už by se nevešly plachetnice, ale nebylo to číslované a vypadalo to jako návštěvnické molo. Nikdo nás nepřišel zkasírovat ani vyhnat. Večeře v restauraci na mole byla skvělá. Druhý den jsem hned vedle ve Vodicích zaplatil ten poplatek za loď, a tak jsme mohli vyrazit na nejdelší plánovanou štreku naší dovolené. Bylo sice krásně teplo, slunečno. 26st., ale docela nepříjemný vítr, a tak bylo jasné, že v oblasti Primoštěnu, Rogoznice a pak od Brače k Hvaru do Stari Grad to nebude rekreační jízda. Rozhodli jsme se zatnout zuby a dát to co nejrychleji s tím, že koupání a odpočinek si necháme až do zátoky u Stari Grad. Okolo Šibeniku, kde se dá ještě schovat za ostrůvky to šlo. Pak u Primoštěnu, kde se mělo Jugo možnost hezky rozeběhnou po volné hladině jsme si to vychutnali. Mnoho kilometrů jsme nemohli jet v kluzu. Musel jsem natrimovat motor nahoru, zvednout špičku a se spotřebou 100 na 100 jsme se brodili vlnami neskutečně pomalu. Pod Rogoznicí jsme se pak trochu schovali za Drvenik Veli a Šoltu a celkem v klidu poposkočili o desítky kilometrů. Mezi Bračem a Hvarem to bylo takové na hraně. Chvíli jsem jel v kluzu, ale když jsem propíchnul vlnu a slaná sprcha na nás šplíchla přes přední okno, tak jsem pokorně zpomalil. Po chvilce mi otrnulo, dostal jsem to zase do skluzu, ale nějaká další padesátá vlna si vždycky na nás počíhala a udělala si exkursi do naší lodě. Po asi celkově čtyřech hodinách jsme dorazili do zátoky u Stari Grad. Neskutečná úlevy. Klidná hladina, zpěv ptáků, nikde nikdo. V podvečer jsme popojeli do města. Uvázal jsem se na nějakém číslovaném volném místě. Za chvíli přišel kluk, že je to jejich privátní místo. Domluvili jsme se, že přenocujeme za 20EUR. Večeře ve známé restauraci byla super, usínali jsme za řevu diskotéky z plachetnice z nějaké regaty na protějším mole. Ráno odpočatí vyrazit na další etapu do Čaklje. Jugo dál řádilo, ale už jsme v tom lítali, cesta zpět by nedávala smysl, jedeme dál podle plánu. Zátokou od Stari Grad v pohodě, ale ouha. Jakmile jsme se dostali do kanálu mezi Brač a Hvar, nastalo peklo. Těch 15km do Vrboské bylo nekonečných. Předchozí den nás pokropila jen občas nějaká záškodnická vlna. Tady se o to snažila snad každá pátá. Takže znovu trim nahoru, rychlost 14km/h, spotřeba 100 na sto a nekonečná jízda. S hrůzou jsem pozoroval, jak ručička palivoměru klesá a chvílemi mne napadaly katastrofické myšlenky na články na webu, jak český turista podcenil počasí, došlo mu palivo a loď se roztříštila o skály. Nakonec jsme do Vrboské dojeli ještě s nějakými 30l benzínu, ale na těch vlnách daleko od přístavu to vždycky vnímám nějak dramatičtěji. Ve Vrboské jsme nakoupili víno, které jsme plánovali vypít s domácími v Čaklje. Natankovali jsme 120l v přepočtu za nějakých 48Kč/l a vyrazili na oběd do oblíbené restaurace na Jelse. To je hned vedlejší zátoka, tak nás vlny nijak neotravovaly. U městského mola se mi povedl krásně manévr kapitána Rona a i manželka vyskočila na molo s lanama velmi cool. Když jsme loď uvázali, tak přifrčel na kole Lučki uprava a odkázal nás jinam. Sem mu prý přijede velká loď. Tak jsme to přeparkovali. Oblíbená restaurace změnila jídelníček, takže jsme po 15 letech co tam pravidelně jezdíme museli jít jinam. Po obědě jsme docela zkušeně odrazili v silném větru, který nás tlačil na molo. Manželka držela přední lani, já motorem odtáhnul záď od mola až byla loď kolmo špičkou k molu. Manželka pohodlně nastoupila na špičku a já od mola vycouval. Už se nám občas daří dělat tyhle manévry bez emocí a bez hádek. Jugo dál zlobilo, a tak jsme se rozhodli jet podél Hvaru asi 35km směrem na jih na oblíbenou pláž, ze které je to pak do dnešní destinace Čaklje jen 14km. Bylo to zase proti vlnám, ale většina cesty se dala jet v kluzu rychlostí mezi 30 až 40km/h. Na té pláži je malé molo, kde jsme si udělali pohodu. Kafe, Relax. Podle předpovědi se měly vlny později odpoledne uklidňovat, ale to se nestalo. Okolo šesté jsme se tedy vydali na poslední úsek toho dne, 14km z Hvaru do Čaklje. Bylo to celkem v pohodě, protože to bylo podél vln. Klapky opět udělaly skvělou službu a při silném bočním větru mi krásně srovnaly loď a ta krájela vlny jak máslo. Přivítání u domácích bylo úžasně srdečné. Domluvili jsme se, že po večeři přijdeme posedět. Na tu jsme šli do restaurace syna domácích, kde jsme dostali protekční ryblju platu. Večer u domácích byl úžasný. Víno, višnovka. Přespání v lodi bez poplatku. Je to malý místní přístav, žádná komerce, žádná lučki uprava. Druhý den jsme měli v plánu vyrazit brzo. Jugo foukalo jako šílené, takeláž okolních plachetnic cinkala jak zběsilá. V šest už nám to v tom větru stejně nespalo, tak jsme vyrazili. Okolo Podgory a Tučep to ještě šlo, ale mám vyzkoušené, že u Makarské se ty vlny nějak potkávají z více směrů. Různě se kombinují a dovedou být moc nepříjemné. Oblast nezklamala. Hrálo si to tam s námi jak s korkovým špuntem. Ani dál v kanále mezi Bračem a pevninou se nedařilo najít klidnější koridor. Zkoušeli jsme to jak podél pevniny, tak podél Brače, ale bylo to nastejno. Do Trogiru jsme dorazili zase pěkně vyhopsaní a prosolení. Našli jsme si tam klidnou zátoku, zrelaxovali a umyli se. Manželka si umyla hlavu, aby mohla na večeři do města. 😊 Později odpoledne jsme dojeli do Trogiru na kanál. Měl jsem to vytipované z google street view. Klasická chvilka emocí typu: „Tady určitě nemůžeme stát, to je někoho…..“. Takže jsem to přeparkoval na druhou stranu, vyvázal a než se manželka připravila na večerní cestu do města, tak jsem čekal, jestli nás někdo přijde vyhnat. Nepřišel, takže další spaní zadara. Večeře super, ale parkování nakonec až tak velká výhra nebyla. Voda na kanále smrděla a k ránu přiletěla invaze komárů, takže jsem v 5 ráno odvazoval a prchali jsme ze spícího města do nejbližší zátoky, kde jsme to dospali a pak si udělali snídani. Pak jsme natankovali posledních 90l v přepočtu za ca 48Kč/l a vyrazili do Primoštenu. Jugo už to vzdalo, takže konečně pohodová cesta rychlostí cca 45km/h se spotřebou nějakých 53l/100km. Zastavili jsme se v Rogoznici na zmrzlinu. Máme to už nacvičené. Vytipujeme si nějakou hned u mola. Přijedu špičkou k molu, manželka s peněženkou nalehko vykročí na břeh. Já couvnu a čekám až nakoupí. Pak zase přijedu špičkou těsně k molu, ona se dvěma kornouty v ruce nastoupí, já couvnu, otočím a jedeme si dál každý se zmrzlinou v ruce. Do Primoštenu jsme přijeli v poledne. Uvázli jsme se u nějakého nového malého mola u historického centra. Došli jsme si na oběd a pak vyrazili do zátoky směrem k Šibeniku. Tam jsme strávili krásné odpoledne. V podvečer jsme se vrátili do Primoštenu, zaparkovali u vedlejšího mola. Nikdo nás nevyhnal, nikdo nás nezkasíroval. Večeřeli jsme v restauraci přímo u lodě. Pršut, sir, salata od chobotnice, vino…. Ráno asi v 6 hodin začala loď kvůli odlivu škrtat kýlem o dno. Tak jsem to odvázal a vyrazili jsme směrem ke Kornati. Po hodině jízdy na zcela klidné hladině jsme zajeli do krásné zátoky na Otoku Kaprije a zakotvili. Udělali jsme si snídani, vykoupali se a rekreovali. Vydrželi jsme tam až do odpoledne, kdy jsme vyrazili směrem do Sali na Dugi Otok. Tam máme vyzkoušené, že jsou městské sprchy. Chtěli jsme se na poslední večer dát trochu do gala. Ouha, v zátoce do Sali ohromná loď něco bagrující, vjezd zakázán. Co se dá dělat, zajedeme vedle do Zaglav, u benzínky doplníme vodu a osprchujeme se na lodi. Opět ouha, benzínka v rekonstrukci. Tak jsme vyrazili do Kukljice na Pašmanu, kde se nám před pár lety moc líbilo. Tam se nám podařilo dotankovat vodu. V přilehlé zátoce se osprchovat a večer jsme už stáli vyvázaní u mola u osvědčené restaurace Udjica. Večeře opět skvělá, spaní v pohodě, tentokrát žádné ranní cvičení. Poslední den už jen asi 20km k autu, naložení lodě, pozdní oběd v restauraci u silnice a pak stovky kilometrů směrem do ČR. Okolo 10 hodiny večer jsme zastavili na odpočívce s benzínkou kousek za Vídní směrem na Znojmo. Otevřeli jsme si chorvatské víno, poseděli a šli spát. V 8 ráno odpočinutí vyrazili na Prahu, kam jsme dorazili v půl jedenácté. To byla neděle. Odpoledne jsem ještě stihnul vypláchnout z lodě sůl. Bylo to velmi intenzivních 8 dní. Najeli jsme 2 tisíce km autem s lodí za zadkem a 600 km lodí. Splnil jsem si sen jet lodí více dní někam dál a zase zpátky. Za celý týden jsem ani nevzdechl na práci. Notebook jsem ani nezapnul.

Pokud budeš motor používat jako záložní, osvědčilo se mi po každé zkoušce vypustit zbylý benzín z plovákové komory. Tím nedojde k zalepení karburátoru zbylým olejem po vypaření benzínu. Zespoda na plovákové komoře na to je zpravidla šroubek. Motor tak spolehlivě vždy třeba i po půl roce nastartuju.

Tak např. vezmi si jak malý je u takového motoru spalovací prostor. Při měření ho zvětšuješ objemem cesty připojovacího nástavce a vlnovce manometru. Takže při připojeném manometru neměříš skutečný tlak který je v hlavě normálně, ale naměříš tlak, který vznikne ve výrazně jiném, větším prostoru a ten bude zákonitě menší. Chyba měření tak může být překvapivě veliká. Naměříš 5, ale motor normálně bude fungovat. Pak jsou tady otáčky při měření. Měříš ve startovacích otáčkách, ale motor pracuje v úplně jiných, kde ty netěsnosti už takový vliv nemají. Pokud chceš získávat životní zkušenosti a zjišťovat jaké tlaky naměříš u různých motorů tak OK, ale neměl bys z toho vyvozovat předčasné hypotézy o stavu motoru. To je stejné jako s tím měřením elektrických obvodů když Ti nešla ta Suzuki. Pouhým připojením měřáku dochází ke zkreslení a naměřená hodnota tak vůbec nemusí odpovídat hodnotě která tam je když měřák není připojený. ;) Kup renovační kit karburátoru, všechno vyčisti, seřiď, nalej nový benzín s olejem ve správném poměru a motor poběží jak má.

A už jsme přesně tam, na co jsem narážel. Dědek píše, že 4 jsou blbě, 8 je OK. Míč naměřil 5. Bylo to na motoru po očištění rzi z válce, měřeno bez zkušeností, měřidlem neznámé přesnosti..... Prostě příliš mnoho neznámých a nepřesností, aby se z toho dalo cokoli usuzovat. :cool: ;)

Zase hledáš problémy kde nejsou? :) Měření tlaku ve válcích má smysl u víceválcových motorů, kde se takto orientačně zjistí tlaky a pokud u některého válce je tlak výrazně jiný, ukazuje to na nějakou závadu ve válci. U jednoválce tím nic nezjistíš. Jen nějaké číslo o kterém se pak budeš jen dohadovat, jestli je to OK, nebo ne.

Kdysi na škole jsem v rámci povinné letní brigády dostal přidělené za traktor připojené RTV, neboli rozmetadlo tekutých výkalů. Plnilo se to vrchem pumpou z jímky u kravína s výstupem světlosti cca 100mm. Ta pumpa to valila slušně. Mělo to 4 kubíky a ty se naplnily za pár minut. Pak se s tím vyrazilo na pole, hydraulikou se otevřela dálkově taková klapka ve spodní části nádrže a pustil se náhon, který lopatkovým kolem rozmetával to, co klapkou vytékalo z nádrže ven. Pro plnění se muselo jít za roh k vypínači čerpadla. Při tankování byl přívěs za zídkou a vidět byla jen horní část, kde byl „sračkoznak“. Při asi padesátém plnění, kdy už to byla naprostá rutina, čekám až „sračkoznak“ ukáže že je to zase plné. Jak si tak přemýšlím, co budu dělat večer až ze sebe smyju ten zápach, tak mi dojde, že tentokrát to plnění trvá nějak dlouho. Že by přicpaná pumpa? Jdu blíž. Proud z plnící hadice jako vždy. To je divný…. Pak mi to došlo. Vypnul jsem pumpu a v tom nastalém tichu slyším z pozazídky zlověstné bublání, jak z otevřené klapky rozmetadla vytéká kašovitá hmota na dvůr JZD. Bylo to jako láva, nebo jako beztvarý zlověstný, vše pohlcující organismus. V tu chvíli to už mělo plochu mnoho metrů čtverečních, výšku díky své hustotě asi 20 cm a zvolna, ale nezadržitelně se to posouvalo dvorem JZD mírným svahem ke správní budově. Odklízení trvalo několika lidem celé odpoledne. Nebyl jsem sice první, komu se to podařilo, ale tu sezónu jsem byl nejpopulárnějším brigádníkem.

To se dá spočítat úplně přesně. Pokud si označím objem jedné nádrže tankeru jako VJN s jednotkou metr krychlový a počet nádrží jako NN, pak mi vyjde celkový objem tankeru VTC jako součin VJN a NN, tedy VTC=VJNxNN. Výsledek bude v metrech krychlových. Průtok jedné plnící přípojky si pro výpočet označím třeba jako QP s jednotkou metr krychlový za hodinu. Pokud bych měl k dispozici údaj o průtoku v litrech za sekundu, musel bych ho na metry krychlové za hodinu přepočítat vynásobením 3,6x. Počet aktivních přípojek si označím jako NP a pak celkový plnící průtok bude zase součin průtoku jednou přípojkou a počtu přípojek. Tedy QC=QPxNP. Od začátku výpočtu jsem použil stejné jednotky (metr krychlový, hodina) a tak už stačí jen vydělit celkový objem VTC celkovým průtokem QC. Takže doba plnění T mi vychází: T=VJNxNN/(QPxNP) Po odstranění trochu matoucí závorky ve jmenovateli by to bylo T=VJNxNN/QP/NP Výsledek bude v hodinách. :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

Zrovna včera jsem platil další rok pojištění od Smarteo. Pořizovací cena lodě 600 tis, motor 450 tis. Mám v tom celoroční povinné ručení pro řeky v Evropě, havarijní pojištění včetně krádeže a poškození při přepravě, moře na 3 týdny. Platil jsem 15 tis. Doporučuju stavit se u nich na veletrhu příští týden. Určitě tam budou. Přišla mi od nich pozvánka. Já to u nich sjednal na veletrhu před 3 lety.

Gratulace. Na jak dlouho to je?

https://www.google.cz/maps/@43.2437232,17.070759,3a,75y,55.15h,88.48t/data=!3m6!1e1!3m4!1s1SoWXpJYfeLP0wuLc1OyCQ!2e0!7i13312!8i6656?hl=cs

Bez povolenky bych si to už dneska netroufnul. V létě tam o kloudnou rybu nezavadíš, to jen místní vědí kde a jak se dá něco chytit. Rozhodně ne na prut s jedním háčkem a nějakou umělou návnadou. Mají na to takový umyvadla se stovkou háčků. Navěsí na každý kus ryby a pak to někam vyvezou. Občas něco přivezou, ale většinou brzo ráno kdy všichni ostatní ještě spí. Povolenka je hodně drahá a na krátkou dobu. To se vůbec nevyplatí a na černo by to mohlo vyjít sakra draho.

Loni jsem zažil na SPS pozitivní šok. Propásl jsem konec platnosti lodního osvědčení a děsil se co bude. Objednal jsem se na technickou na těch jejich stránkách s tím, že loď dovezu k nim. Druhý den mi volali, že technickou mám na 10 let a ať se jen stavím s doklady, že mi prodlouží platnost. To taky udělali, na počkání a zadara! To jsem teda čuměl.

https://plavebniurad.cz/dok-pl/spravni-poplatky

Takže ve čtvrtek ráno spustit v Roztokách, ze čtvrtka na pátek přespat někde po cestě, v pátek příjezd do Veletova, posezení u táboráku s lidmi, které znám jen podle nicků z plavidla.cz, v sobotu zvolna zpátky, ze soboty na neděli přespat kde to vyjde, v neděli odpoledne naložení v Roztokách na přívěs a v pondělí hurá do práce celý odpočatý... Mně to přijde docela dobrodružný, ale manželka s tím asi svolná nebude. Pokusím se vyjednat si poustevnický prodloužený weekend a dám vědět, jestli se zúčastním. V každém případě díky za zorganizování a pokud nepřijedu, tak jsem srab. :cool:

Když spustím loď v Roztokách pod Prahou, jak dlouho pojedu do Veletova? Dám to za jeden den?

Manželka se vyjádřila jasně. Loď máme dostatečnou, žádná další se kupovat nebude. Takže na FOR Boat nejde. Já se těším na klobásu u stánku a nějakou tu inspiraci co a jak na lodi vylepšit. Půjdu v pátek. :-)

Takže letos s malou lodí u apartmánu a pak se uvidí..... Kde a kdy to bude? Co se týče servisu lodě v HR, to je moje noční můra. Vždycky jsem se snažil být soběstačný, To je jistota. A počítám s tím, že když se něco podělá a já to nespravím, tak zbytek dovolené proběhne na pláži u apartmánu, případně na jiné v dosahu auta. V případě problému je nejlepší obrátit se na místní. Někoho od lodí, kdo má stejnou techniku. Začít u domácího, ten Tě někam nasměruje. Co jsem tak pochytil z okolí, vždy to ale bude mnoho ztracených hodin a dnů, a finanční loterie....

Já půjdu, potřebuju se po těch dvou mizerných sezónách "namotivovat", abych tu nadcházející pořádně využil.

Gratruluju. Už jsem nevěřil, že na to přijdeš.

Tak servisák si vyúčtuje práci, kterou musel udělat. Pro něj je to denní chleba. Pos..re se až kutil z účtu, který mu servisák vystaví. =D =D =D To je ale běžná daň z neznalosti. Tu už jsem platil nespočetkrát. :cool:

Na druhou stranu i tápání je cesta jak rozvíjet svého koníčka a diskuse o tápání je lepší, nežli mrtvé fórum. Já bych tak náročný nebyl. Každý jde svou cestou a jak říká pan Lipský v Bobulích: „Lepší je si to posrat podle svého, než podle toho, jak ti radí ti druzí.“ ;)

S tím pípákem to měření dává smysl, jen když měříš jednoduchý samostatný obvod tvořený pípákem a měřenou věcí (drát, spínač, dioda...) Jakmile pípák připojíš do jiného neznámého obvodu, tak už nevíš co to vlastně signalizuje a taky můžeš i něco zničit (v lepším případě pípák). Takže pokud chceš zkontrolovat trhačku pípákem, musí být odpojená od motoru. Zapojená se pak dá zkontrolovat voltmetrem připojeným na její svorky. Ve stavu pro provoz tam bude napětí, ve stavu pro přerušení chodu motoru tam napětí nebude. Jak píše Dědek, podle toho co jsi naměřil je trhačka v pořádku. Na měření dalších dílů motoru se vykašli. Měnil se řemen, pak to začalo hlásit chybu čidla vačky, tak bych se soustředil na to. Obecně měření napětí na různých čidlech a dílech motoru dává smysl jen pokud přesně víš jak co měřit a jaké hodnoty jsou správné. Jinak je to jen dohadování a děsení se, co všechno nefunguje. Psal jsi, že si jsi jistý, že rozvody byly sestavené správně. Správně podle čeho? Manuálu, původní polohy, někoho kdo ví jak na to? Co všechno se při tom rozebíralo, odpojovalo...... Tam bych hledal příčinu. Teď jdeš po vstřikách. Znamená to, že svíčky pálí, ale vstřiky nedávkují? Svíčky jsou suché? Pokud to stále hlásí problém s nějakým čidlem, tak to bude ten problém. Já si taky všechno dělám rád sám, a dokud jsem měl karburátorové motory, tak se to dalo. Ale se stříkačkou nedává smysl se doma trápit, pokud nejsi profík, nebo si motor sám jasně neřekne, co je vadné.

Jo, úbytky napětí na špatných spojích, nebo dlouhých drátech jsou záludné. U staré lodě jsem dal baterku kvůli váze dopředu a kabely k motoru byly dlouhé více jak 2,5m. I když byly silné jak malíček, motor startoval tak nějak divně. Otočil jsem klíčkem, startér zavrtěl motorem, ale chytlo to přesně v okamžiku, kdy jsem klíček uvolnil..... Byla to Honda. Pokud Suzuki k nastartování potřebuje nějaké signály od snímače vačky a napětí je při běžícím startéru z nějakého důvodu nízké (přechodové odpory ve spojích kabeláže, starý aku....) tak to může být zdroj problému.

v manuálu píšou 1-K Kerosene: https://scanmarineusa.com/wp-content/uploads/2020/05/1800t-2400t-Owners-Manual-Eng-2017.pdf je toho plný cizí web: https://www.bing.com/search?q=1-K+kerosene&qs=n&form=QBRE&sp=-1&pq=1-k+kerosene&sc=8-12&sk=&cvid=8F71D741E08C41AB94448143336C6AD5 nějaký velmi čistý petrolej s nízkým obsahem síry. Podle mne by to u nás mohlo být např. toto: https://benatky.kobras.cz/produkt/petrolej-diamant Pokud budou spaliny vedené mimo loď, tak by možná stačilo něco obyčejnějšího. To je ale jen můj dohad.