Hloubkový výměník vodních mas v severním Atlantiku, který má zásadní význam pro klimatickou rovnováhu planety, nabyl v zimě 2007/2008 nečekaně znovu na síle. Jeho oslabení v předchozích letech bylo považováno za možnou známku globálního oteplování. Uvádí se to v mezinárodní studii, o níž s odvoláním na Francouzský výzkumný ústav pro využití moře (IFREMER) informovala agentura AFP.
Jev zvaný hluboká konvekce, který přispívá k rozdělování tepla mezi polárními a rovníkovými oblastmi, byl během minulé zimy pozorován až do hloubky 1800 metrů v Labradorském moři a do hloubky 1000 metrů v Irmingerově moři mezi Islandem a Grónskem. Takové hodnoty nebyly naměřeny od roku 1994, uvádí v komuniké IFREMER. V letech 2001 až 2007 byla podle něho hluboká konvekce zaznamenána jen v hloubkách 700 až 1100 metrů, což „mohlo být považováno za známku globálního oteplování“.
Takzvaný atlantický výměník začíná podle serveru Wikipedia v subtropické oblasti jižního Atlantiku, kde se voda hodně odpařuje a je nahrazována studenou vodou proudící středním patrem od Antarktidy. U rovníku se tato voda otepluje a odpařuje, čímž se zvyšuje její slanost a voda klesá do hloubek a putuje do severního Atlantiku, kde odevzdá teplo, tím ztěžkne a v hloubce putuje podél dna Atlantiku zpět.
Oslabení tohoto proudění v posledních letech vyvolalo obavy z dalekosáhlých klimatických změn v Evropě, v jejíž severozápadní části je díky němu podstatně tepleji než na stejné šířce v Americe. Za možnou příčinu oslabení se označovalo oteplování planety, v jehož důsledcích klesá slanost a hustota vody v oceánech, což cirkulaci proudů narušuje.
Vědci podle studie soudí, že nové zesílení „hluboké konvekce“ mohlo být vyvoláno mimořádně studenými teplotami v severním Atlantiku během minulé zimy a přítomností vrstvy studené a málo slané vody na povrchu Labradorského moře. IFREMER ale zdůraznil, že je „víc než pravděpodobné, že v dlouhodobém výhledu hluboká konvekce oslabí, bude-li globální oteplování pokračovat stejným tempem jako nyní“.
pz mik