Zdá se, že nová jachtařská sezóna přinese do jachetního sportu nový takticko-technický prvek, který možná podstatně změní pravidla a tvář okruhového jachtingu. Během zimního období totiž skupina českých laseristů vypracovala techniku, vycházející z dřívějších teoretických prací Schwarze, Koschiho a Buňakovského, která umožňuje v průběhu plavby řízeně měnit směr zdánlivého větru, respektivě přiklánět směr zdánlivého větru více k bočním kurzům a tím dosáhnout výrazně vyšších výkonů při plavbě na stoupačku. Tato technika je účinná zvláště při slabém větru, neboť umožňuje trimovat, jak by to odpovídalo větru podstatně silnějšímu, tj. volit bohatší profil hlavní plachty, zavřenější zadní lík a napnutější přední lem.
Princip nové techniky je velmi jednoduchý a lze předpokládat, že se rychle rozšíří i do ostatních lodních tříd. Spočívá v řízeném vypouštění vzduchu z úst jachtaře do profilu hlavní plachty, přičemž množstvím, rychlostí a směrem vypouštěného vzduchu lze, jak dokazují výsledky prvních letošních závodů, účinně ovlivňovat výsledný efekt.
Nutno říci, že tato nová technika bude vyhovovat spíše jachtařům s vyšší vitální kapacitou plic nebo jachtařům s větším objemem dutiny ústní, protože pro dobrý výsledný efekt musí být v příhodný okamžik k dispozici relativně velké množství akumulovaného vzduchu.
Na dubnovém závodu v Jedovnicích bylo zřejmé, že závodníci s vyšší akumulací dosáhli nejvýraznějších výsledků. Nepřekvapí proto, že závodník na prostřední fotografii, jehož vzduchová akumulace je evidentně velmi vysoká, stanul na stupních vítězů na prvním místě, zatímco závodníci na fotografii vlevo a vpravo, jejichž akumulace byla výrazně menší, dosáhli výsledků méně výrazných.
Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda by této techniky nešlo využít i naopak, tj. řízeným nasáváním vzduchu například kompenzovat náhlé poryvy větru, při kterých dochází k velkým bočním náklonům lodě vedoucích často k převržení. Problematický může být i postoj ISAF k této závodní technice, neboť vitální kapacita plic je do jisté míry úměrná objemu hrudního koše závodníka, což u tzv. „zdravých národů“ (tedy těch, které nemají ve svém tradičním jídelníčku obdobu jídel jako je vepřo-knedlo-zelo), by mohlo vést až k nemožnosti techniky usměrňování zdánlivého větru využívat.