Otrokovičtí ochránci přírody nechtějí plavební komoru v Bělově Otrokovice (Zlínsko) 24. srpna (ČTK) – Otrokovický odbor životního prostředí nesouhlasí se stavbou plavební komory na nedalekém jezu v Bělově. Celý záměr považuje za rizikový například kvůli tomu, že po jejím vybodání se v úseku bude ročně pohybovat 1000 až 1500 plavidel se spalovacími motory. Může to znamenat vážné ohrožení povrchových vod, řekl dnes při veřejném projednávání záměru vedoucí odboru Petr Zakopal. Zastupitelé města naopak projekt podporují.
Vybudování plavební komory v Bělově řeší propojení této vyhledávané a turistiky významné vodní cesty Baťův kanál z Otrokovic do Kroměříže. Komora umožní proplouvání turistických plavidel a malých osobních lodí. Od její výstavby si investor – Ředitelství vodních cest ČR slibuje napojení turistického centra Kroměříže s atraktivní vodní cestou. „Rozšíří se tak i turistický potenciál celého území ležícího podél Baťova kanálu a řeky Moravy,“ připomněl vedoucí oddělení rozvoje Ředitelství vodních cest ČR Jan Bukovský.
„Můj osobní názor, jako fyzické osoby, se nemusí s rozhodnutím odboru ztotožňovat. Město Otrokovice jako samospráva se vyjádřilo kladně. Musíme si ale uvědomit, že jsme v procesu EIA, který se nezabývá přínosy z turismu, z nových pracovních míst, ale zabývá se skutečně vlivem stavby a provozu na životní prostředí,“ poznamenal Zakopal. Upozornil, že jde o jedno ze stanovisek, které bude u ministerstva životního prostředí na stole k posouzení a rozhodně není pro ministerstvo definitivní a závazné.
Bukovský již dříve ČTK řekl, že plavební komora se nezačne stavět dříve než za dva roky. Podmíněna je mimo jiné i finančním zajištěním. Investice přijde na 182 milionů korun.
Baťův kanál je nyní splavný z Otrokovic do Rohatce, tedy v délce zhruba 52 kilometrů. Stavbou plavební komory na jezu v Bělově se vodní cesta prodlouží o 14,4 kilometrů.
Vodní cesta z Otrokovic do Rohatce vznikla na popud Jana Antonína Bati, stavba začala v roce 1934 a dokončená byla o čtyři roky později. Hlavním po vodě dopravovaným materiálem byl lignit z Ratíškovických dolů, které vlastnila firma Baťa. Lignit se dopravoval do Otrokovic, kde byl spalován pod kotli tepelné elektrárny, která zásobovala kožedělný závod teplem a elektřinou. Plavba na něm byla zastavena v roce 1961. Zájem o její využití pro rekreační účely byl znovu oživen v 90. letech, byla tak postupně obnovována a prodlužována.
Gabriela Sluštíková sap