„Na Modrou stuhu Plumlova se sjíždí pravidelně závodníci z Moravy i Čech, kteří tento prázdninový závod berou hlavně jako setkání s přáteli“ – psalo se v jednom nejmenovaném deníku pár dní po ukončení akce. Přátel nebylo málo a tak areál JK Prostějov praskal ve švech. Prostě kdo přijel jako první, měl smůlu, ven už se nedostal, auta stála i na příjezdové cestě a tak v nouzi bylo třeba vrátit se zpět do dětských let a vzpomenout pravidla hry Škatulata, škatulata, hejbejte se. Účast byla opravdu nevídaná, možná i díky soustředěným optimistům, kteří se v takřka kompletním množství přesunuli z Jedovnic, jelikož jim někdo řekl, že to bude na Modré stuze dobrý. Tak byla z Q rázem nejpočetnější lodní třída s 25 závodníky, což předčilo očekávání organizátorů a trička velikosti S byla opět nedostatkovým zbožím. (Příští rok si už ale určitě ty dětské velkosti prosadíme).
A bylo to tady. Pomalu se rozjíždí páteční tradiční pařba, zpoza pípy ustaraně vykukují organizátoři Marra s Robertem, jejichž největší starostí je, aby pivo mělo pěnu a aby byl všude na světě mír. Když kolem půlnoci začala mezi návštěvníky prosakovat zpráva, že se pokazil chladič a z piva bude jen prachobyčejná čurda, začali všichni nesměle přecházet na jiné osvědčené druhy alkoholu. Těsně před zoufalým telefonátem správci píp ČR někoho napadlo zkontrolovat pojistky a tak byl problém k úlevě všech šťastně vyřešen.
Ráno dalo jako vždy zabrat. Již tradičně se organizátoři snaží zmírnit ranní trápení účastníků slavnostním zahajovacím podáváním prostějovské Starorežné, která jednoduchým způsobem poradí žaludku, má-li dál smysl snažit se udržet včerejší chaotický obsah. Ti, kteří nemají smysl pro fair-play, se ranního přijímání zřekli, což se stalo pro některé šetřivé účastníky osudným. Se slovy „přece to tady nenecháme“ do sebe natlačili zbytek asi 30 panáků a bylo rozhodnuto.
Sobota dopoledne – k úlevě všech nefouká. Sobota odpoledne – lehká bríza vytváří na obličejích závodníků ustaraný dezén, jelikož nikoho by ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo i závodit. Závodní komise ale nekompromisně odráží od břehu a za slabé 2 hodinky, které potřebovali některé lodní třídy k naložení se na své stroje, se může startovat. Pro Evropy zněl úkol jasně, dostat se mezi první 4 závodníky a tím do elitní zlaté skupiny. Kdo z jachtařů si myslí, že při změně větru o 45 stupňů je lepší otočit, je na omylu, na Plumlově vítězí ti, které taková změna nerozhází. Moc dobře ví, že za 5 vteřin bude zase vše jinak a pojede třeba na zaďák. Sobota tedy darovala krásné 4 rozřazovací rozjížďky, přičemž závodní komise nepodcenila společenskou stránku věci a tak jsme stihli i steaky. Jinak sobotní večer hrál oproti pátečnímu druhé housle – odpadlíci rychle odpadli, diskofilové vypadli na oblíbené disco, Kelti se odešli bavit na keltskou noc a tak se všichni zase šťastně sešli kolem 4. ranní na baru. V neděli to s větrem bylo taky horší, foukalo 0-5 m/s všemi směry a taktika zněla jasně: Celou rozjížďku se držet na poslední pozici a v cílové rovince, až všem zdechne vítr, se prodrat na přední místa. Kdo vedl, měl zpravidla smůlu. Tímto stylem se nám podařili odjet 3 rozjížďky, což se dá považovat za obrovský úspěch.
Bylo krásně a nikomu se domů nechtělo, ale muselo, a tak jsme si zanotovali naši oblíbenou „tak čau a příště zase všichni, sejdeme se jako obvykle, já přijdu s kytkou, tu máš, čichni…“