Baťův kanál, který za loňský rok navštívilo téměř 65.000 návštěvníků, patří ke stále vyhledávanějším tuzemským turistickým cílům. Vodní dílo spjaté s řekou Moravou a malebnou krajinou Hodonínska, Uherskohradišťska a Zlínska ale původně sloužilo jinému účelu než rekreační plavbě a potěše vodomilných návštěvníků. Ve třicátých letech jej zbudovala firma Baťa pro zavlažování okolních oblastí a přepravu hnědého uhlí z dolů kolem Hodonína do svých závodů v Otrokovicích a ve Zlíně. Od zahájení provozu na Baťově kanále mezi Rohatcem na Hodonínsku a Otrokovicemi na Zlínsku uplyne v úterý 70 let.
Jedinečná technická památka zažila období slávy i úpadku. Po krátkém rozkvětu, kdy sloužila původnímu plavebnímu a závlahovému účelu, poškodila stavbu ustupující německá armáda a od roku 1945 byla na čtyři roky vyřazena z provozu kvůli nutným opravám. S nástupem komunismu začala lodní doprava na kanále stagnovat. Celá desetiletí pak kanál chátral až do poloviny 90. let, kdy se z něj za vydatné finanční podpory místní, krajské i státní správy a EU stala ojedinělá turistická atrakce. Turistům poprvé posloužil v roce 1996, tehdy se po něm projelo 5000 lidí.
Stavba Baťova kanálu byla zahájena 16. října 1934. Z větší části ji financovala firma řízená Janem Antonínem Baťou. Rovněž stát se spolupodílel nezanedbatelným příspěvkem na produktivní péči o nezaměstnané, kterých v době hospodářské krize na kanále pracovalo až 1500. Veškeré stavební činnosti pak skončily o čtyři roky později. Trasa plavební cesty začínala přístavem v Otrokovicích (tehdejším Baťově) a po zhruba 60 kilometrech končila u Rohatce překladištěm lignitu.
Na trase bylo realizováno 14 různě velkých plavebních komor, překonávajících výškový rozdíl 18,2 metru. Součástí výstavby kanálu byly také dva pomocné jezy na Veličce a Radějovce, 23 silničních a hospodářských mostů, sedm lávek, dva sklápěcí mosty, jeden zvedací most úzkokolejné dráhy a další. Z těchto stavebních prvků se ale dochovaly jen některé. Zvláštností byla 262 metrů dlouhá vodní lanovka u Vnorovského jezu, která sloužila k přetahování člunů přes řečiště Moravy.
Přepravu důležitého topiva ale i štěrkopísku a dalších stavebních materiálů zajišťovaly 36 metrů dlouhé nákladní čluny s ponorem 1,2 metru, tažené po kanále koňským potahem, traktorem a také vlečnými remorkéry. Společnost Moravská plavební a.s. Morava, oprávněná pro plavbu na řece Moravě a jejích přítocích, vlastnila dva takové remorkéry. Jmenovaly se příznačně Baťa I. a Baťa II. S pomocí uvedených mechanismů a za ideálních vodních podmínek trvalo překonání celé cesty, oficiálně nazývané „průplav Otrokovice – Rohatec“, přibližně deset hodin.
V současnosti měří Baťův kanál 52 kilometrů a spojuje Otrokovice se Sudoměřicemi. Polovina trasy vede širokým řečištěm Moravy a polovina úzkými, uměle vyhloubenými kanálovými úseky. Pro rekreační plavbu je využíván i úsek řeky Moravy Hodonín – Skalica – Rohatec. Předpokládá se, že v roce 2010 by vodní cesta mohla být prodloužena až k Hodonínu. Na severním konci se nabízí propojení s Kroměříží.
O obnovu Baťova kanálu a jeho využití na turistickou vodní cestu se v polovině 90. let postarala iniciativa obcí a měst ležících podél vodní cesty. V roce 1996 založily kvůli podpoře cestovního ruchu na této trase nadační fond – Agenturu pro rozvoj turistiky na Baťově kanále. Zákonem o vnitrozemské plavbě z května 1995 se pak průplav zařadil opět mezi využitelné vodní cesty.
Do údržby a oprav se vloni investovalo přes 16 milionů korun, mimo jiné bylo zcela elektrifikováno a automatizováno všech 13 plavebních komor. Další plavební komory, které trasu prodlouží, jsou ve výstavbě nebo na brzkou realizaci čekají. Po celém toku funguje kolem 12 malých přístavišť a celkem osm velkých přístavů, odkud návštěvníci mohou vyrážet na výlety na zapůjčených či vlastních lodích a hausbótech.
Velkým snem pro mnohé lidi věnující se lodní dopravě a obnově Baťova kanálu je v budoucnu úprava koryta řeky Moravy tak, aby pak byla splavná z Hodonína až do Bratislavy, z níž lze lodí dále putovat po Dunaji.
Jana Fajfrová rmi