Mnozí na něj zapomněli a většina o něm ani neslyšela. Přesto se ale zaoceánský parník Britannic, příbuzný Titaniku, začíná vynořovat ze stínu slavnějšího a legendami opředeného vraku. Postaven byl v loděnicích Harland a Wolff dva roky poté, co Titanic v roce 1912 ztroskotal. I Britannic šel ke dnu. Stal se ale za první světové války obětí nepřátelské akce, píše zpravodajský server BBC.
Parník Britannic byl větší, lepší a bezpečnější než jeho osudem pronásledovaný příbuzný. Ale dříve než mohl převézt přes Altantik prvního platícího pasažéra, sloužil jako nemocniční loď. Bílá loď s obrovským červeným křížem vyplouvala daleko od Southamptonu do východního Středomoří a přivážela domů tisíce zraněných vojáků.
21. listopadu 1916 krátce po snídani, když byla loď u řeckých břehů, se ozval výbuch a plavidlo se během 55 minut potopilo. Zahynulo 30 z 1100 lidí na palubě. Byla válka a na ztrátu lodi se brzo zapomnělo. Objevil ji až v roce 1975 francouzský oceánograf Jacques-Yves Cousteau. Ležela nedaleko řeckého ostrova Kea asi sto metrů pod hladinou.
Vrak zkoumala řecká expedice, která se snažila zjistit, co způsobilo potopení lodi. Zda to bylo torpédo nebo mina. K expedici se připojil zpravodaj BBC Mike McKimm, který se s ní potopil k lodi a přinesl dramatické záběry jednoho z největších vraků na světě. Obrázky jsou určeny pro archiv BBC a budou také vystaveny na speciálních webových stránkách, které již nabízejí hodně podvodních záběrů Titaniku.
„Britannic je pro historiky důležitá loď. Je to jedna cesta, jak poznat technické změny, které prodělaly velké lodě po Titaniku. Je to také jediný snadno přístupný příklad obřích plavidel, která se tehdy stavěla,“ řekl McKimm.
„Mohli jsme nafilmovat tři obří lodní šrouby a poznali jsme spoustu věcí. Na Titaniku je to všechno také, ale je to nepřístupné a ve velmi nebezpečné části vraku. Na Britanniku je to hezky viditelné,“ dodal.
Britannic leží na pravoboku, což je strana, která byla při výbuchu zasažena. Není tedy možné zjistit, zda plavidlo zasáhla mina nebo torpédo. Očití svědci tehdy tvrdili, že viděli, jak k lodi směřují dvě torpéda.
Ale po válce byl prozkoumán palubní deník německé lodi U 73 a bylo zjištěno, že dvě míle od místa, kde leží Britannic, toto plavidlo tehdy položilo 12 min.
O zkáze Britanniku se nepsalo zdaleka tolik jako o Titaniku. Třicet mrtvých byl zanedbatelný počet ve srovnání s vysokým počtem obětí první světové války. Ale moderní technologie a obnovený zájem o Titanic vedly také k novému zájmu o Britannic.
Britannic měl dvojitý plášť, vyšší vnitřní přepážky bránící zaplavení a mnohem více záchranných člunů než Titanic, a mohl proto zůstat na hladině. Ve skutečnosti se ale potopil třikrát rychleji než Titanic. Pravděpodobnou příčinou bylo zřejmě to, že při panice, s níž lidé opouštěli loď, zůstala otevřena speciální vodotěsná vrata.
Zjistit co nejvíce informací o lodi a o příčině jejího potopení se stalo vášní jejího majitele Simona Millse. V roce 1996 koupil vrak, zabezpečil ho, ale zároveň umožnil potápěčům přístup k němu.
„Koupil jsem loď, abych ji mohl konzervovat na moři. Chceme z ní vytvořit unikátní světovou atrakci,“ řekl a dodal, že chce zachovat Britannic pro budoucí generace.
Blíží se doba, kdy bude možné zahájit pravidelné návštěvy ponorek s turisty k lodi. A pro mnohé to bude, jako kdyby navštívili Titanic. Ponořit se miniponorkou k Britanniku bude trvat deset minut.
„Je to mnohem rychlejší než dvě a půl hodiny, které jsou třeba na potopení k Titaniku,“ řekl McKimm, který už se ponořil k oběma vrakům. Britannic, který byl více než půl století zapomenut, by mohl brzo být největší atrakcí ve Středomoří, kterou bude každý chtít vidět.
Vrakem už byli fascinováni řečtí biologové. Stal se „živým“ umělým útesem v Egejském moři. Zabydlela se v něm široká paleta živočichů, změnil se v přírodní laboratoř pro vědce, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak tyto útesy mohou obohatit pestrý život na mořském dně.
ko kš