Pořadatelé se opravdu vyznamenali, vše probíhalo perfektně. Co mě ovšem zarazilo, byl menší osobní problém s panem Zajíčkem v poslední rozjížďce. Abych vás zasvětil do mé situace. Poslední rozjížďka se odehrávala za větru, který dosahoval až 15,9 m/s, ve velkých vlnách a častých poryvech. Mé umístění byla 3. pozice a ohrožoval mě čtvrtý Ivan Šenkýř (váha 86kg, silný a vysoký chlapec, vyježděný ze zahraničních závodů a soustředění), což při mé váze 75kg (bez účasti na soustředění a zahr. závodech) nevypadalo nejlépe. Tato rozjížďka byla tudíž rozhodující a já věděl, že si nemohu dovolit moc ztratit, natož udělat nějakou závažnější chybu, která by okamžitě znamenala postup směrem dolů. Na startu, kdy šlo do tuhého, a už jen odstartovat bylo malé vítězství, mě ale překvapilo, že jeden delší motorák si 20 sec. před startem klidně pomalu přejížděl startovní čáru v pozici, kde hodlám startovat. Znemožnil mi tak výhled na bójku a donutil mě uvažovat nad tím, zda-li vůbec odjede, nemám-li startovat jinde. Nijak mu nevadilo, že na něj těžce uvolněnou rukou mávám ať odjede a radostně mě fotil dál. Se štěstím jsem odstartoval v pořádku, nutno ale říci, že ke kolizi s bójkou jsem díky němu neměl daleko. Po startu jsem se snažil soustředit na jízdu a nějak jsem zapomněl na tento prohřešek, který mě málem stál 3. místo v pohárovém závodě. Jenže po 2. bójce, kdy se odpadá na zadní vítr, jsem zjistil, že tento motorák stojí nedaleko a překáží mi tak v bezpečném manévrování směrem k další bójce (rád bych jen upozornil, že 15 m/s na laseru v ostrých vlnách s poryvy činí tuto loď víc než vratkou a tudíž méně ovladatelnou) okamžitě jsem začal křičet, protože jsem se bál, co by mohlo nastat, bohužel řidiči se koukali jinam. Kochali se masakrem, který právě na vodě probíhal. Spustil jsem tedy opět z plných plic ostré nadávky ve spojení s řevem, nýbrž jsem se k motoráku blížil opravdu nebezpečně rychle a situace byla alespoň pro mě značně vyhrocená. Pan Zajíček mě tentokráte už uslyšel a poodjel. Naštěstí se tak vše obešlo bez nehody.
Na břehu, již s chladnou hlavou, jsem pana Zajíčka potkal. Tentokráte slušně jsem ho oslovil a zeptal se ho proč přejel startovní čáru v době startu a co dělal u 2. bójky. Pan Zajíček mi řekl, že si nevšiml, že přejíždí startovní čáru, protože fotografoval. Zeptal jsem se ho tedy, co dělal u 2. bójky? Na to jsem dostal odpověď, že jsem tam měl dost místa a že je to moje věc a můj názor, že jsem se tam nevešel. Škoda, že se nekoukal. (Veronika Fenclová, jedoucí za mnou potvrzuje, že motorák tam neměl co dělat.) Zeptal jsem se pana Zajíčka, zda-li někdy jezdil na lodi, jestli ví jaké to je, když tolik fouká. Doufal jsem, že je to nejachtař a netuší tedy v jaké situaci se nacházel, a že by moje menší rada pomohla. Pan Zajíček ovšem, jak mi sdělil, jezdil na Finnu a zopakoval, že místa jsem tam měl dost. Dále mě napomenul, že se mu vůbec nechtělo někam odjet, když jsem ho častoval svými hrubými slovy. (v tom měl pravdu) Nicméně situaci vyhrotil on a nebýt mě, bůh ví zda-li by teď nesháněl opraváře na svou loď. Pan Zajíček mi navrhl, abych já už na něj nikdy nebyl sprostý, souhlasil jsem s podmínkou, že bude více dávat pozor na to, kde se momentálně nachází. Na to jsem dostal odpověď, že měl loď plně pod kontrolou a věděl, co dělá. Pokusil jsem se tedy zpětně poukázat na jeho přejetí startovní čáry, ale skočil mi do řeči a řekl, že jsem to byl já, kdo neměl plnou kontrolu nad svou lodí. Řekl jsem panu Zajíčkovi, že budu rád když už se na vodě nepotkáme a doufal, že rozhovor je u konce, ale mýlil jsem se. Pan Zajíček dodal, že bude rád, když já ho nepotkám, protože on měl loď pod kontrolou a nehodlá s tím nic měnit.
Co dodat? Snad jen pozor na pana Zajíčka, aby vás nepřekvapil jako mě. Já jsem si totiž naivně myslel, že přednost mají závodníci před fotografy a plachetnice před motorákem.
Nikola Guryča
777722127@seznam.cz