Nerozšířenější plavební režim u sportovních člunů.
Pokud chceme dosáhnout s lodí vyšší rychlosti, než rychlosti výtlačné mezní, je nutné, aby plavidlo splňovalo několik podmínek, které musí být splněny současně:
- tvar dna a přechodové hrany mezi dnem a zrcadlem musí být uzpůsoben
- hmotnost musí být dostatečně nízká
- výkon motoru musí být dostatečně vysoký
- člun musí být podélně vyvážen
Dno člunu musí tvarováno tak, aby vytvářelo při pohybu po hladině hydrodynamický tlak směřující vzhůru. Nejúčinnější kluznou plochou je dno s úhlem náběhu 4° až 6° vůči hladině, široké, rovné a s ostrou hranou k zrcadlu a na outoru. Takový tvar se ovšem užívá v praxi jen málo, protože vykazuje v provozu nevhodné vlastnosti – například tvrdý chod ve vlnách. Proto se používají tvary odlišné („V“ dna), které lépe splňují požadavky na příčnou, podélnou i směrovou stabilitu a ovladatelnost.
Počátku klouzání se dosáhne při rychlosti: v=8·(L)1/2, kde
L … je délka člunu na vodorysce v metrech
v … je rychlost v km/hod,
dobrého klouzání pak až při rychlosti v=11·(L)1/2.
Souběžně musí být splněna podmínka na hmotnost člunu. Rychlost, při které je člun schopen dobrého klouzání se vypočítá ze vzorce v=34·(m)1/6, kde
m … je hmotnost člunu v tunách
v … je rychlost v km/hod.
Pokud jsou splněny obě předchozí podmínky, pak plavidlo přejde z režimu výtlačné plavby do skluzu, pokud má dostatečný výkon motoru. Musí platit, že na 1HP výkonu motoru nepřipadne hmotnost větší než 30kg pro začátek klouzání a 1HP na 15kg pro dobré klouzání.
Za určitých okolností se může stát, že ani při splnění všech tří předchozích podmínek se loď nemůže do skluzu dostat nebo přechází pomalu (přechod je „líný“). To bývá způsobeno přílišným zatížením zádě člunu a tím i příliš velkým náběžným úhlem dna vůči vodní hladině, což lze napravit změnou těžiště – mírným posunutím vpřed (přemístěním posádky nebo nákladu na příď), případně větším vyklopením trimovacích klapek dolů nebo větším podtrimováním nohy motoru a po „naskočení“ do skluzu posunout těžiště směrem k zádi.
Váhové těžiště klouzavé lodi by mělo být v těžišti vztlaku (nezaměňovat s výtlakem), lépe za ním, směrem k zádi, dokud se loď nedostane do podélného kolébání. Z toho plyne že klouzavá loď má mít při jízdě větší váhu na zádi. Pokud má většinu váhy na přídi, nemusí se dostat do kluzu vůbec i když dosáhne rychlosti pro začátek klouzání. Na správnou polohu těžiště bude citlivá hlavně loď přetížená nebo málo namotorovaná. Ideální je u přetížené, nebo málo namotorované lodi, při rozjezdu přesouvat váhu od předu dozadu, jak bylo popsáno výše.
Fotografie v textu ukazují názorně typické tvary trupů určených k plavbě v kluzu.