Los Palamos, malé nenápadné městečko na východním pobřeží Španělska, má pro jachtaře, a hlavně pro příznivce olympijské lodní třídy Evropa, speciální význam. V malé továrničce, ukryté v průmyslové zóně na okraji města, se vyrábí pro evropáře ty nejcennější poklady – bělostné trupy zvučného jména WINNER, již po dlouhá léta to nejlepší, co může svět dnes závodníkovi nabídnout. Tyto elegantní a sportovně vyhlížející krásky brázdí vody po celém světě a na olympiádě i nejprestižnějších světových regatách drží jednoznačný prim.
V Los Palamos vdechuje lodím život sympatický španělský manželský pár. Na první pohled na nich poznáte, že jachting je pro ně smyslem života. Kromě tohoto manželského páru, jimž se nedávno narodil potomek předurčený zjevně pro dráhu jachtařského závodníka, najdeme ještě v továrně asi 5 mladých vysmátých dělníků, kteří při práci zpívají tak nahlas, že to slyší celá ulice. Práce je jim koníčkem i jistě si jí váží. Všichni bez rozdílu jsou zasypaní jemným bílým práškem, který vzniká při broušení laminátu, a který je při dlouhodobém vdechování nebezpečně toxický. Jsou-li trošku přiotrávení, není to na nich vidět a srší dobrou náladou.
Ve pravé poledne nastává nutná siesta a tak zůstáváme sami a můžeme si v klidu prohlédnout místo, kde se rodí noví členové jachtařských rodin – krásné nové Evropy. Dvoupatrová budova leží v klidné uličce a už z dálky ji poznáte podle známých červenobílých nálepek s písmenem W, které jsou nalepeny i na popelnicích. V přízemí se nachází 2 místnosti. První slouží k samotné výrobě trupů (tam nám ale nedovolili fotografovat), druhá místnost slouží k ukládání lodí a k provádění konečných úprav a tlakových zkoušek. Zrovna jich tu stojí tak 10 až 15, připravených na odvoz. Majitel je přenáší sám, špičkou nahoru, a já mám strach, aby mu nějaká nespadla na zem. Vyptáváme se na detaily výroby, je ale tajnůstkář nebo má strach, abychom mu nevyfoukli jeho know-how. Je vidět, že i z fotoaparátu je značně nervózní.
Ve druhém patře je sklad příslušenství a kancelář, kde se rodí nové nápady na vylepšování lodí a kde probíhá samozřejmě komunikace se zákazníky. Majitel ovládá kromě španělštiny plynně angličtinu, francouzštinu i němčinu a v naší přítomnosti zrovna dojednává po telefonu obchod se závodníkem z Ruska. Místnost je vyzdobena spoustou pohárů, které prozrazují, že lodě se nerodí v rukou jachtařů-teoretiků.
Nakupujeme 3 super závodničky a ukládáme je na vlek s opatrností, jako by to byl nějaký poklad. Čekají nás 2000 km cesty domů a nám je těžko u srdce, aby se jim po cestě něco nestalo. Stačí malá kolize s nějakým pirátem silnic a z křehkých krásek se mohou rázem stát trsátka na kytaru. Loučíme se a vyjíždíme na dlouho cestu. Nevím proč, ale mám příjemný pocit, že jsme si pro ty lodě museli jet sami a že komerce ještě nedospěla tak daleko, že člověk přijde v Praze do hypermarketu a nakoupí všechno na místě.