Shrnutí problému
Je třeba rozlišovat plavbu plavidel se spalovacím motorem a plavbu plavidel bez motoru. Ochránce si již setkal s problémy v obou těchto základních oblastech. V prvním případě se na něj obrátilo občanské sdružení zastupující zájmy rekreantů na Slapské přehradě se žádostí o zásah proti ministerstvu dopravy, které na základě své vyhlášky mělo umožňovat plavbu neomezenou rychlostí na Slapech. Ve druhém případě se na ochránce obrátil občan, který uváděl, že plavba velkého množství raftů v určitém úseku řeky Jizery mu znemožňuje výkon rybářského práva a poškozuje životní prostředí, přičemž žádný ze státních úřadů se nechce problémem zabývat.
Obecně se dá říci, že podněty z této oblasti sice nejsou časté, ale dotýkají se velkého množství lidí, kteří různými způsoby využívají vodní nádrže a vodní toky k rekreaci. Plavba malých motorových i bezmotorových plavidel na vodních nádržích a vodních tocích je jedním z mnoha způsobů takového rekreačního využívání vod. Na veřejného ochránce práv se ale obvykle obracejí rekreanti využívající vodní nádrže a vodní toky jiným způsobem než k plavbě (například ke koupání, plachtění, surfování či rybaření). Ti uvádějí, že plavba motorových člunů, vodních skútrů a raftů výrazně narušuje a omezuje ostatní způsoby rekreace. Často také upozorňují na možné ohrožení životního prostředí.
Nejčastějšími výhradami jsou:
– Ohrožování plavců a surfařů rychlou jízdou vodních skútrů a motorových člunů,
– hluk a znečišťování ovzduší zplodinami plavidel se spalovacími motory,
– ničení pobřežní vegetace vlnami a nástupem a výstupem osob z plavidel,
– ohrožování přirozeného vývoje ryb a dalších vodních živočichů.
Právní úprava
Pro provozovatele všech druhů plavidel bez rozdílu stejně jako pro ostatní uživatele povrchových vod platí pravidlo obsažené v § 6 odst. 3 vodního zákona. To stanovuje, že „při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry, poškozovat břehy, vodní díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných“.
Pokud jde o plavbu plavidel vybavených spalovacími motory, zde je vodní zákon ještě konkrétnější. V § 7 odst. 5 je výslovně uvedeno, že plavbou nesmí docházet „k ohrožení zájmů rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnosti osob a vodních děl.“ Ministerstvo dopravy vydalo na základě vodního zákona vyhlášku, podle které je na velkém množství vodních toků v ČR plavba plavidel se spalovacími motory úplně zakázána a na jiných vodních tocích je pro některé druhy plavidel (kluzáky, vodní skútry) omezena jen na určitou část roku (mimo letní rekreační sezónu). V některých úsecích je také stanovena maximální povolená rychlost motorových plavidel. Uvedená vyhláška byla vydána pod č. 241/2002 Sb., a pokud jde o oblast Vltavy, byla kritizována a málo respektována prakticky již od svého vzniku. Přesto teprve nyní přikročilo ministerstvo dopravy k její novelizaci. Ochránce vyhlášku také kritizoval pro její nefunkčnost a ve svém závěrečném stanovisku z prosince loňského roku navrhoval, byla připravena vyhláška nová. Příprava nové vyhlášky měla proběhnout v úzké spolupráci s ministerstvem životního prostředí tak, aby byl dostatek času na její připomínkování ze strany veřejnosti a aby mohla platit již pro letošní plavební sezónu, což se nestalo.
Možná řešení
Pokud jde o plavbu plavidel se spalovacími motory, měla by ji připravovaná nová vyhláška ministerstva dopravy účinně regulovat. V současné době obdrželo ministerstvo dopravy připomínky veřejnosti k jejímu zveřejněnému návrhu a vypořádání těchto připomínek má proběhnout dne 14. 7. 2005. K jednání byl přizván také veřejný ochránce práv.
Plavba plavidel bez spalovacího motoru obecně tak velký problém nepředstavuje. Pouze ve výjimečných případech, kdy je určitý úsek řeky nadměrně využíván například k organizované plavbě velkého množství raftů, dochází tímto nadměrným využíváním k narušování přírodního prostředí nebo k porušování právem chráněných zájmů dalších osob. Tehdy by měla zasáhnout státní správa. Z ustanovení § 6 odst. 4 vodního zákona vyplývá pravomoc každého obecního úřadu ve svém správním obvodu „bez náhrady upravit, omezit, popřípadě zakázat obecné nakládání s povrchovými vodami, vyžaduje-li to veřejný zájem, zejména dochází-li při něm k porušování zákonem uložených povinností“. Problémem ovšem zůstává skutečnost, že v některých případech spadá úsek řeky, na kterém dochází k porušování vodního zákona, do správního obvodu několika obecních úřadů. Není v možnostech žádného z nich vyhodnotit dopady plavby velkého množství bezmotorových plavidel komplexně, a proto je třeba jejich postup koordinovat. V současné době řeší veřejný ochránce práv otázku, po kterém úřadu je možno požadovat, aby si vzal takovou koordinaci na starost a aby postup jednotlivých obecních úřadů odborně zaštítil.
V Brně dne 8. července 2005
JUDr. Otakar Motejl
veřejný ochránce práv