Žebříček

včera sen tak v plnym tempu ležel vyvalenej na neckách v zátoce , a přemejšlel co tak by bylo "potřeba" nutně vymyslet za funkční novinku 🧠 no a ono mě OPRAVDU NIC nenapadlo , 🤪 divný , ale asi je SUZA ve FULLu 💖

Tak jak to vlastně s první výpravou s vlastní lodí k moři dopadlo ??? Byl to krásný týden, ale popořadě Vyjeli jsme v pátek večer, kolem deváté hodiny z Olomouce směr Mikulov. Vyjíždíme takto, protože jednak jsme s manželkou na noční cestování zvyklí a za volantem se střídáme, jednak je míň aut a hlavně jsme jeli s naším tříletým synem a ten většinu cesty prospí... starší kluky jsme tentokrát nechali doma a chodili do školy. Cesta s vozíkem uběhla bez problémů, delší cestu s lodí jsem si už natrénoval při koupi z Dánska a ráno kolem deváté jsme byli v Šibeniku. Tam jsem na parkovišti u sjezdu z dálnice odpojil loď a bez lodě jsme dojeli do centra na kapitanát, kde jsme bez problémů zaplatili poplatky, krátce si prošli Šibenik a vrátili se pro loď. Loď jsme na nejbližší benzince natankovali a přesunuli se pár kilometrů do Zablače, kde jsem měl podle google maps vyhlídnutý krásný široký betonový sjezd do vody. Sjezd byl krásný, široký, betonový i v reálu, ale bohužel oproti street view před něj byly nově zabetonované sloupky, aby se nedal používat... proč, to fakt netuším. Takže vyhlídnutá alternativa spuštění "zadara" ztroskotala a co teď. Varianta A - zajedeme do Šibeniku do mariny a sundáme to za hoodně drahý prachy jeřábem tam, nebo Varianta B - zkusíme zavolat do ubytování, jestli nám neporadí. Aaaaa poradili, Navedli nás na okraj Brodarice, kde měl jeřáb místní loďoservismen. Takže jsem zažil poprvé sundávání lodě do vody jeřábem a nevím co k tomu dodat.... prostě jeřáb zvedne loď z vozíku, jeřáb se otočí a spustí ji do vody, následně vyvlíkne řemeny, který loď nesly a je hotovo. Jo ještě se zaplatilo 50 Euro. Takže loď byla na vodě, manželka odjela s autem a vozíkem na parkoviště a pak na Krapanj a já vyrazil na první plavbu s Amy na moři. Moře se lehce vlnilo a Amy jela ... jela ve výtlaku, jela ve skluzu, jela rovně i zatáčela 🙂 Na poprvé jsem ji rozjel na asi 30 km/h a celej roztřepanej s první jízdy se svojí vlastní lodí na moři si to snažil užívat. Takhle jsem obeplul Krapanj a připlul do hotelového přístaviště na Krapanju, kde měla mít Amy svoje týdenní kotviště. S roztřepanýma rukama jsem ji tam uvázal a pak přišel mega stres prvního dne ... jen tak cvičně jsem sepnul moji novou elektrickou bilge pumpu a hupss z podpalubí vyčerpala tak 3-4 kýble vody ... po půl hodině na vodě, čtyři kýble vody v podpalubí, na mě šli mrákoty a už jsem to viděl v barvách, jak přes noc někudy do lodě poteče voda, bilge pumpa vyčerpá baterku a pak se loď pomalu zatopí a oběsí se na lanech na Krapanju a ráno ji najdu s prdelí na dně... Ale hlavně proboha, kde se ta voda tam bere ??? Následně jsem chodil cca co hodinu se dívat do lodě, jestli tam přibývá voda a mezitím se koukal i z okna a nic, do lodi už nepřiteklo ani deci. Takže dvě možnosti, voda se do lodi dostává jenom při jízdě, nebo jsem ji nějak dovezl už z domu, což mi nepřišlo moc pravděpodobné, bo nevím, kde by ji na traileru nabrala a hlavně v den odjezdu jsem podpalubí kontroloval a nic tam nebylo. Každopádně noc loď přežila, neoběsila se a druhý dne jsem na "potápějící se" loď nalodil manželku a tříleté dítě a vyrazili jsme do Skradinu a na vodopády Krka. Tuto cestu jsem vybral, bo mi přišlo pro první cestu jako ok, když budeme v bezpečí blízkých břehů, což cesta do Skradinu bezezbytku splňuje. (a cestou jsem samozřejmě několikrát kontroloval podpalubí a tam ani deci vody). Ve Skradinu jsem loď přivázali u městského mola a vyrazili na Krka. Koukli na krásné prostředí a vodopády zaplatili za to 20 euro za osobu (od 1. června v sezoně se platí 40 euro) a vrátili se zpátky do Skradinu. Tam jsme si dali na nábřeží večeři (rybí plate pro dva + těstoviny s krevetama pro mimouše) a drndali ve výtlaku zpátky do Šibeniku. Cestou začalo lehce pršet, tak jsem neodolal zatáhnout kokpit a zkusit loď v zavřené konfiguraci. V Šibeniku jsem poprvé natankoval na vodě a vyrazili jsme na Krapanj na finále hokeje. Cestou i nakonec v Krapanju probíhala samozřejmě kontrola vody v podpalubí a zase nic ... A pak jsem si vzpomněl, co by to asi tak mohlo být za vodu ten první den... V den odjezdu jsem sice podpalubí kontroloval a bylo suché , ale potom jsem ještě plnil nádrž na vodu a jak jsem úplně nestíhal a dělal deset věcí naráz, tak jsem vrazil do plnícího otvoru, co jsem si udělal na zádi, hadici a nechal ji svému osudu a ona po čase přetekla a tekla a tekla a i když měla týct kolem motoru pryč, tak asi částečně nějakou netěsností mezi plnícím otvorem a nádrží natíkala i do podpalubí a já tu vodu asi dovezl do Chorvatska z Čech... škoda, že jsem tu čerpanou vodu neochutnal, mohl jsem mít jistotu, takhle to je jen doměnka, ale asi jediná možná, bo do konce dovolené jsem už nevyčerpal ani deci. Další den, jsme se jen povozili po blízkých ostrůvcích, vykoupali se v pěkné zátoce na kotvě a zajeli si na věčeři na Zlarin, kde jsem si dal výborný Dalmatský steak. V úterý jsem vyrazili do Vodice, úvaz u městského mola, zmrzlina, Aperol , nákupy, procházka městem, koupání na městské pláži s mimoušem a rybí večeře na nábřeží. Cesta zpátky na Krapanj na klidném moři cestovní rychlostí 40 km/h a chvíli i zkouška na 53 km/h. Cestou jsem objevil první drobnou závadu na lodi - Dvířka oddělující příďové sezení od kokpitu se při názazu na vlnu samovolně otvírají (zobáček dveří se ze západkou kryje jen cca 2 mm a při nárazu dveře vyskočí a s ránou se otevřou) - vyřešeno doma dvěma gumovýma podložkama a posunutím západky blíž k zobáčku). Středa byla ve znamení koupání a lenošení na Krapanju s drobným výjezdem do okolí a přejezdem na večeři do Brodarice, kde jsem si dali jako předkrm úžasné Jakubovy mušle. A zároveň proběhlo focení a filmování Amy z dronu a věřte, že přistání s dronem na loď, byť stojící není úplně pr..., nakonec jsem to vzdal a raději jej chytil do ruky. čtvrtek už začalo trochu foukat, ale i tak jsme vyrazili do Šibeniku, kde jsme natankovali, což byl při jižním větru u místní benzinky docela zážitek a výlet do města jsme raději zkrátili, bo nás Harvemaster u městského mola varoval, že při přicházejícím Jugu, není městské molo úplně ok. Cestu zpátky jsme už absolvovali se slušným větrem a vlnama, ale kromě otevírání dvířek byla Amy ok. Pátek fučelo Jugo naplno, tak jsem přivázal loď na Krapanju na dva mooringy a vpředu lanem se spermií, co mám po dánovi a den jsme strávili na Krapanju. A přišla sobota a odjezd domů. Převezli jsem věci na pevninu do auta a vyjeli na poslední krátký výlet s Amy, naposledy se vykoupali, vyzkoušel rozjet Amy naplno - 59 km/h a jeřábem vytáhli loď na trailer, zabalili a s krátkou zastávkou na oběd a nákup dárků jsme vyrazili domů. Cesta domů v pohodě až na malý příběh v Rakousku, když řídila manželka. před Vídní jsme vjížděli do zúžení, kde jeden pruh jel v původním pásu a byl široký a druhý přejížděl do protisměru a byl označený šířkou 2,1 m. Manželka jela pěkně vpravo a tím směřovala do toho šírokého a najednou přejela vlevo, já stihnul jen říct "tam nejezdi, je to tam úzký" a už tam byla ... Takže se širokým Touaregem a vlekem s lodí jsme byli v koridoru označeném 2,1 m s betonovými svodidly vpravo a ocelovými vlevo a takto 10 km ... Když jsem kouknul do zrcátka tak jsem tykadla vozíku viděl tak 5 cm od svodidel ... ale kloubouk dolů, projela celých 10 km bez jedinýho štrejchnutí, pravda padesátkou, ale projela ... doma jsem změřil, že maximální šířka vozíku s tykadlama je 235 cm A toť celý příběh z první výpravy s amy na moře... Teď ji půjdu o víkendu pročistit na Baťák, koncem června se staršíma klukama na prodloužený víkend na Liptovskou Maru a v srpnu v plném počtu znovu do Chorvatska ...

Máme za sebou další týdenní jarní dovolenou v HR. Vyráželi jsme z Prahy v sobotu dopoledne a do půlnoci dojeli až před sjezd z dálnice na Biograd. Přespali jsme pohodlně v lodi a v neděli ráno dojeli zbývajících 50km do Sv. Filipi i Jakovi, kde jsme spustili loď na vodu a zaparkovali auto s přívěsem. Odpoledne koupačka poblíž Ždrelace a později do přístavu v oblíbené Kukljici. 15E za kotvení, k dispozici WC a sprcha. Super večeře v osvědčené restauraci. V pondělí do Preko na Ugljanu zaplatit na kapitanát. Pak oběd tamtéž a objetí Ugljanu proti směru hodinových ručiček s mnoha zastávkami na koupání a relax s večerním dojezdem do Sali na Dugim otoku. Nikdo nás nezkasíroval, stáli jsme stranou. Sprchy a WC k dispozici (ale v 22:00 je zavřeli). Večeře v osvědčené restauraci tentokrát nic moc. Chobotnice z žáru tuhá a trochu připálená. Manželka byla se svýma raviolama spokojená. V úterý ráno online nákup vjezdu do NP Kornati a nekonečná jízda ve výtlaku klasicky se zastávkami na koupání a relax. Odpoledne dojezd do zátoky Vrulje na ostrově Kornat k osvědčené konobě. Vybrali jsme si rybu Kovač, kterou nám pak večer na dohodnutý čas udělali. Byla skvělá. Ve středu dobrblání okolo ostrova Kornat a jakmile to šlo, tak obvyklým tempem 45km/h do Murteru. Tam oběd a následně cesta do Tisno podívat se na zvedací most. Ten ale nebyl v provozu. Dokázali jsme pod ním projet, ale nad oknem nám zbývalo tak 20cm. V Tisnu jsme pak i přespali u městského mola. Večeře v neznámé restauraci v pohodě. Pak jsme ještě dali pár koktejlů, po kterých se nám moc dobře spalo. Ve čtvrtek ráno v 7 budíček zvony z kostela. Třískalo to snad 15 minut, ale v poho, doma to člověk nezažije. Celodenní přejezd od Murteru podél Pašmanu ke Ždrelaci. Oběd v Kukljici, pak skrz Ždrelac znovu do Sali na Dugim otoku. Parkování opět bez poplatku. Osvědčená restaurace plná, neměli ani místo pro 2. Takže večeře v neznámé restauraci. Na záchod v přístavu jsem si došel už zkušeně před desátou a jeho zamčení v deset mně tak nezaskočilo. V pátek to hodně foukalo, takže jsme na klapkách přehopsali do zátoky u Ždrelace a tam strávili většinu dne. Večer pak znovu do Kukljice. Parkování 13,5E. Osvědčená restaurace nezklamala, už nás z dálky vítali jako štamgasty. 🙂 Dali jsme si pršut, sir, salát z chobotnice, paštiku, sardele a inčuny V sobotu dopoledne ještě koupání a relax na cestě z Kukljice k autu. Ve 3 odpoledne pak nakládání. Technika fungovala perfektně, naviják natáhnul loď a Rexton s 4x4 s tím vyjel z vody jako nic. Nanosili jsme krámy z lodi do auta, dojeli do Biogradu do Konzumu nakoupit něco na vzpomínání doma (pršut, sir, karlovačko... 🙂). O půlnoci jsme byli před Vídní, kde jsme u benzínky přespali v lodi. V neděli zbytek cesty s dojezdem domu okolo poledne. Počasí nám přálo. Za celý týden jen 2 krátké přeháňky vždy v podvečer, kdy už jsme byli v přístavu. Vzduch 20 až 25st., voda 20 až 22.