Při naší plavbě Karibikem, jsme se dozvěděli, že největší osobní loď na světě, nová QUEEN MARY II bude 4.2. ve Fort de France na Martiniku, 5.2. na Barbadosu a 6.2. v Castries na St.Lucii. Na tento termín jsme se zaměřili, protože to odpovídalo naší předpokládané pozici při návratu z Grenadin na Martinik. Večer 5.2. jsme s plachetnicí ODYSSEUS zakotvili v Marigot Bay na St.Lucii, zhruba 5 nám.mil před Castries.
Když jsme 6.2. ráno o půl 8 vypluli ze zátoky, viděli jsme nějakou loď stát na obzoru, severním směrem. Připadala nám poměrně malá, ale na moři je každá loď malá. Mysleli jsme, že to není ona, ale jak jsme se přibližovali, tak se zvětšovala a zvětšovala. Ano, je to ona, pyšná královna. Už rozeznáváme jméno na horní palubě.
Je krásná (i když to není plachetnice), a majestátní. Díky černě matově natřenému trupu a členitým nástavbám palub nepůsobí panelákovým dojmem jako jiné cruisové lodě.
Někdo z posádky prohodil: „K ní se určitě nedostaneme, ta bude hlídána.“ Ale kolem se pohybovala řada člunů, které začaly vyvážet pasažéry k prohlídce města Castries a St.Lucie. Nás si nikdo nevšímal, přesto, že jsme ji objížděli kolem dokola v bezprostřední blízkosti. V této blízkosti jsme si uvědomovali, jaký je to kolos. Trochu rušivým dojmem působily pláty plechů na trupu, protože bylo viditelně zřejmé, jak byly k sobě svařovány. Ale z větší vzdálenosti už se to nevnímá a také, jak jsme se pokochali a odplouvali zůstávala tato hrdá královna na obzoru krásná, ale už zase jenom malá loď, vlastně už jenom lodička…
Kdy se zase potkáme?