pebu

Já úplně stejně jako Lubor. Přihlásil jsem se přes identitu občana, viděl jsem loď, ale platit zkusím poprvé až na jaře.

Jako první bych vyzkoušel zahýbat s motorem manuálně. Někde u pístu bude mít šroub, kterej když se uvolní, tak půjde motorem hýbat ručně. Zkusil bych zahýbat ručně do krajních poloh a pak zase zkusit motoricky.

No jasne, ze si budu chtit v druhe polovine zari v kancelari pocist, jak to vypada na mori 😉

Tak Bella Amy má za sebou další výlet na moře ... Tentokrát v plné rodinné sestavě dva dospělí a tři děti. Vyrazili jsme klasicky v pátek večer cca 8:30 trasa Olomouc - Vídeň - Graz - Maribor - Záhřeb - Šibenik - Brodarica - Grebaštica. Sousedé mě strašili, že cesta do Chorvatska první srpnový pátek bude horor, tak jsme se začal připravovat na 20-hodinovou úmornou cestu a ono to bylo v pohodě. Jo aut bylo určitě mnohem víc, než když jsme jeli v květnu, ale jeli jsme. Stáli jsme asi 10 min před jednou mítnicí. Tankování do plna v Mikulově na Mol, (mám mol kartu, takže ta obludná cena co tam svítí na stojanu mě nezajímá...) a s plnou už cestou tankovat nemusím, měsíční známka Slovinsko 32 Euro, Mýtné v Chorvatsku (35 + 15) x 2. V 9:00 ráno jsem přijeli do Brodarice, kde jsme měli předem domluvený jeřáb. Loďka hop šup na vodu a já s jedním ze synů po vodě do Grebaštice a manželka s prázdným trailerem a zbytkem dětí autem také tam. V Grebaštici jsme měli objednaný hezký apartmán a k němu bojku uprostřed přístavní zátoky (v ceně apartmanu). Trailer se odložil na pozemku majitele také v přístavu a také v ceně apartmánu. Během týdne jsme objezdili blízké zátoky a ostrůvky na koupání, zajeli jsme do Šibeniku, Primoštenu a na celkem zajímavý ostrůvek Obonjan. Koupání jsme si zamilovali na ostrůvku Dvainka. Celkové skóre našeho týdenního ježdění je 194 km a 98 litrů propáleného benzínu. Trochu vyšší spotřebu přičítám plnému obsazení lodě (pět kousků) a hlavně tomu, že Grebaštica je v poměrně dlouhé zátoce, kde by se mělo jezdit ve výtlaku a já to tam tak na 50% dodržoval. Měl jsem strach, že v plné sezóně to bude na vodě mačkanice, ale byl jsem mile překvapený, že to bylo v pohodě únosné. Ano na plážích na pobřeží bylo lidí dost, ale když jsme poodpluli na ostrůvky, tak jsme nacházeli místa, kde bylo trochu přeloďováno, ale těm jsme se vyhnuli a vždycky našli i místo, kde byl klid. Tím myslím, že tam byly třeba dvě, tři loďky. V plné sezóně v normální hodině se hezké místo v Chorvatsku, kde budete úplně sami dá najít asi jen s velkou dávkou štěstí ... Překvapilo mě i , že jsme v pohodě našli místa i v městských přístavech v Šibeniku a Primoštenu (a zadarmo). Pár slov k technickým náležitostem loďky. Loďka šlapala jak hodinky, nově jsem ji vyzkoušel "v tropické konfiguraci" ... Amy je loď značky Bella vyráběné ve Finsku a tam jak je známo úplně tropy nepanují a z toho důvodu není ani Amy na tropické počasí prvoplánovitě připravená. Amy je spíše připravená na chladnější počasí, takže má možnost kompletního zaplachtování kokpitu, ale nemá možnost vytvoření jen stříšky bimini, Jak jsem to vyřešil ? Zadní díl s částí boků je odepínatelný na zip, takže ten šel dolů. Přední část jsem v maximálně možné míře vyhrnul nahoru a nechal jen nezbytně nutné, aby v předu byla plachta přichycená k oknu a boky jsem odepnul od lodi a sepnul spolu nahoře "na střeše" , takže jsem ze zimní královny, letní, vzdušnou krásku vyrobil. lépe viz foto. Dozadu jsem namontoval nosiče na Paddleboard, kterév se osvědčili také. Loď s ním vypadá jak formule F1 a podobné řešení s paddleboardem vzadu napříč nad motorem jsem ještě kromě své Amy neviděl 🙂 Neosvědčil se ale bohužel Paddleboard, který vydržel jen půlku dovolené a potom se částečně odlepila deska na kterou se montuje wind plachta, otvorem z výroby pod deskou ufouknul vzduch a při té příležitosti prorval pěnovou podložku na které se stojí ... značkový, celkem drahý paddle a moc nevydržel. zkouším reklamovat a uvidím, jak dopadnu ... Půlku dovolené jsem tedy obsluhoval Amy na bójce a na kotvě z paddlu, zbytek dovolené, jsem musel plavat. Tady se pozastavím nad volbou "mám místo s bójkou vs. mám mooring v namačkaném přístavišti) Mooring v přístavišti je určitě pohodlnější volba, ale zároveň je větším rizikem na obouchání lodě. Bójka míň pohodlná, ale úrazy od mola a bočních lodí nehrozí. Nejlepší volba je samozřejmě mooring , kde není tlačenice ... Další drobnou technickou závadou, o které už jsem na Amy věděl dřív, ale teď jsem ji definitivně diagnostikoval, je nefunkční wi-fi modul v Garmin navigaci. Garmin funguje super, jen když jej chci pomocí Wifi připojit k telefonu, tak zhavaruje a restartuje se a takto pořád dokola. Takže funguje vše, jen nemám možnost jej spojit s mobilem a stahovat si trasy a jiné drobnůstky ... Budu jej po sezóně reklamovat ... Poslední dnešní zamyšlení budu mít nad nadrží. V Amy jsou dvě přenosné 25 litrové nádrže, které musím ručně přepojovat a se kterými loď ujede maximum 100 km. Pořád přemýšlím nad zabudováním pevné nerezové nádrže, se ktrou bych se posunul na cca 70 litrů a nemusel bych nic přepojovat, ale vidím v tom dvě ALE. První je, že tato montáž by byla na hraně legislativy, ale hlavně nevím, jestli se vlastně chci připravit o možnost, vytáhnout nádrže z lodě a zajet s nimi pro palivo autem. Navíc mám ty nádrže tři, takže dvě jsou v lodi a jednu mám v rezervě (plnou či prázdnou) na břehu. A dovoz benzínu autem už jsem využil několikrát. Určitě i do pevné nádrže jde navozit benzín v kanystrech, ale cmrdání benzinu na houpající se lodi s kanystru je určitě nepoměrně nekomfortnější varianta, než to, že otevřu dviřka v podlaze, položím tam nádrž a připíchnu jí k hadici ...

Jj, kompresor mám taky, dokonce i s možností vyfukování a a ano, ta doba a ten kravál je úděsnej, ale spíš mi na tom vadí to skládání paddlu na lodi, kde teda nemám třímetrovou rovnou plochu a motám to tam nějak v rukách. No uvidíme, jaké to bude s držákama. A až budu mít třípatrovou dvacetimetrovou jachtu s hangárem, tak už to bude v pohodě 🙂 Navigaci mám Garmin a zapojení přesně jak říkáš : Mercury motor - mercury junction box - mercury smarcraft connect box - NMEA síť a odtud do Garmin. A právě v x-té podpoložce nastavení mercury connect boxu byl zakopanej pes. A než jsem na to přišel, taaaak to trvalo 🙂 Teď mi Garmin kromě mapy a sonaru ukazuje : otáčky motoru, rychlost, teplotu oleje, trim, průtok paliva (spotřebu), zbývající množství paliva v nádrži, kolik ujedu se zbývajícím množstvím paliva při aktuální spotřebě, polohu převodovky, teplotu vody, hloubku a jde tam nastavit mnoho dalšího... ovládám přes navigaci hudební přehrávač (taky je připojený přes NMEA a do budoucna bych tam chtěl připojit vysílačku). Takto nějak mi teď vypadá na navigaci rozhraní motoru (je to fotka z internetu, ne přímo moje) , ale spíš používám rozhraní garminu, kde mám uprostřed mapu a dokola všechny údaje ...

Tak po nějaké chvíli se zase hlásím s pokračováním. Co je nového ? Tak především byla Amy na sladké vodě, na Slovensku na Liptovské Maře a na Baťáku. Na Maře jsem byli v sestavě já a dva starší kluci (11 let). Každý rok jezdíme těsně před prázdninami na "pánskou" jízdu na prodloužený víkend pod stan. Příští rok už musíme vzít i nejmladšího. Mara není úplně malá přehrada, nicméně pro motorák je to spíš kaluž a spíš než o cestování, to bylo o blbnutí na vodě. S lodí, s paddlem, koupání, rybaření ... A také z toho vyvstala jednoznačná potřeba nějak vyřešit umístění paddleboardu na lodi, aby pokud možno zavazel co nejméně. Kromě zábavy, je výhoda Paddlu jasná, kotvím na bójce, nebo na kotvě a dostanu se na břeh suchou nohou. Loni v Chorvatsku (ještě z půjčenou lodí) jsme měli kotvení u apartmánu na bójce a popravdě některé dny už mě to nebavilo ráno při odjezdu a večer při návratu muset pokaždé do vody ... a na Maře jsem si vyzkoušel, že s Paddlem je to pohodlnější ... Aaaaale kam s třímetrovým paddlem na pětimetrové lodi ? Péťa přemýšlel a vymyslel, že si nechá udělat držáky na paddle, které osadí do držáků rybářských prutů (nerezový konfekční výrobek z číny) a ty přimontuje na zadní vazáky na loď a paddle bude vzadu tvořit jakési křídlo F1. Objednal jsem držáky, chlapi v dílně mi z nerezu vyrobili držáky, osadil jsem na loď, nasadil paddle a výsledek ... ? poloha paddlu ok, pevnost uchycení v podélném (důležitějším) směru vcelku ok, ale bohužel v příčném směru to ok nebylo. zkusil jsem ještě místo na zadní vazáky přichytit na raily vpředu, což se ukázalo jako nepoměrně pevnější místo (trubka railu je o malinko tlustější, než trubka vazáku) , ale mít paddle přímo před nosem trochu blbé. Takže zítra odjíždíme do Chorvatska (Grebaštica) a chlapi v dílně mi narychlo vyrábí uchycení na držáky, které by mohlo na zadních vazácích držet lépe, uvidíme ... Co je jinak na lodi nového ? pod zadní lavicí mám novou zásuvku USB-A + USB-C , kousek od ní voltmetr. A nejvetší radost mám z vyrobené 3D samolepky na záď. Byl tam výlis, který přímo říkal, tady něco musí být a už tam je 🙂 . Podařilo se mi zprovoznir, aby se mi na plotteru ukazoval trim motoru, doteď jsem jej viděl jen na budíku mercury a tam to za slunečného dne nebylo úplně ono, ale hlavně jsem pacient, kterému, když něco nefunguje, tak chytá nerva 🙂 A teď zvednout kotvy a zítra večer odjezd směr Grebaštica.

Jsem se v tom videu snažil přijít na to, jestli to myslí vážně, nebo je to prdel ... a nepřišel jsem na to 🙂 Ale snad to byla jenom prča ...

Jj, 888 je super … fandim tomu nemci, co to neustale objizdi a aktualizuje … jj, kontroloval jsem to, stojan pro lod i auto ma stejnou cenu a prislo mi, ze cely chorvatsko jede na jednotne cene … levnejsi nez v CR

2x25 l kanystry, ale kdyz bydlis na ostrove bez aut a auto mas kdesi na pevnine, tak si dovezes prdlajs…

Tak jak to vlastně s první výpravou s vlastní lodí k moři dopadlo ??? Byl to krásný týden, ale popořadě Vyjeli jsme v pátek večer, kolem deváté hodiny z Olomouce směr Mikulov. Vyjíždíme takto, protože jednak jsme s manželkou na noční cestování zvyklí a za volantem se střídáme, jednak je míň aut a hlavně jsme jeli s naším tříletým synem a ten většinu cesty prospí... starší kluky jsme tentokrát nechali doma a chodili do školy. Cesta s vozíkem uběhla bez problémů, delší cestu s lodí jsem si už natrénoval při koupi z Dánska a ráno kolem deváté jsme byli v Šibeniku. Tam jsem na parkovišti u sjezdu z dálnice odpojil loď a bez lodě jsme dojeli do centra na kapitanát, kde jsme bez problémů zaplatili poplatky, krátce si prošli Šibenik a vrátili se pro loď. Loď jsme na nejbližší benzince natankovali a přesunuli se pár kilometrů do Zablače, kde jsem měl podle google maps vyhlídnutý krásný široký betonový sjezd do vody. Sjezd byl krásný, široký, betonový i v reálu, ale bohužel oproti street view před něj byly nově zabetonované sloupky, aby se nedal používat... proč, to fakt netuším. Takže vyhlídnutá alternativa spuštění "zadara" ztroskotala a co teď. Varianta A - zajedeme do Šibeniku do mariny a sundáme to za hoodně drahý prachy jeřábem tam, nebo Varianta B - zkusíme zavolat do ubytování, jestli nám neporadí. Aaaaa poradili, Navedli nás na okraj Brodarice, kde měl jeřáb místní loďoservismen. Takže jsem zažil poprvé sundávání lodě do vody jeřábem a nevím co k tomu dodat.... prostě jeřáb zvedne loď z vozíku, jeřáb se otočí a spustí ji do vody, následně vyvlíkne řemeny, který loď nesly a je hotovo. Jo ještě se zaplatilo 50 Euro. Takže loď byla na vodě, manželka odjela s autem a vozíkem na parkoviště a pak na Krapanj a já vyrazil na první plavbu s Amy na moři. Moře se lehce vlnilo a Amy jela ... jela ve výtlaku, jela ve skluzu, jela rovně i zatáčela 🙂 Na poprvé jsem ji rozjel na asi 30 km/h a celej roztřepanej s první jízdy se svojí vlastní lodí na moři si to snažil užívat. Takhle jsem obeplul Krapanj a připlul do hotelového přístaviště na Krapanju, kde měla mít Amy svoje týdenní kotviště. S roztřepanýma rukama jsem ji tam uvázal a pak přišel mega stres prvního dne ... jen tak cvičně jsem sepnul moji novou elektrickou bilge pumpu a hupss z podpalubí vyčerpala tak 3-4 kýble vody ... po půl hodině na vodě, čtyři kýble vody v podpalubí, na mě šli mrákoty a už jsem to viděl v barvách, jak přes noc někudy do lodě poteče voda, bilge pumpa vyčerpá baterku a pak se loď pomalu zatopí a oběsí se na lanech na Krapanju a ráno ji najdu s prdelí na dně... Ale hlavně proboha, kde se ta voda tam bere ??? Následně jsem chodil cca co hodinu se dívat do lodě, jestli tam přibývá voda a mezitím se koukal i z okna a nic, do lodi už nepřiteklo ani deci. Takže dvě možnosti, voda se do lodi dostává jenom při jízdě, nebo jsem ji nějak dovezl už z domu, což mi nepřišlo moc pravděpodobné, bo nevím, kde by ji na traileru nabrala a hlavně v den odjezdu jsem podpalubí kontroloval a nic tam nebylo. Každopádně noc loď přežila, neoběsila se a druhý dne jsem na "potápějící se" loď nalodil manželku a tříleté dítě a vyrazili jsme do Skradinu a na vodopády Krka. Tuto cestu jsem vybral, bo mi přišlo pro první cestu jako ok, když budeme v bezpečí blízkých břehů, což cesta do Skradinu bezezbytku splňuje. (a cestou jsem samozřejmě několikrát kontroloval podpalubí a tam ani deci vody). Ve Skradinu jsem loď přivázali u městského mola a vyrazili na Krka. Koukli na krásné prostředí a vodopády zaplatili za to 20 euro za osobu (od 1. června v sezoně se platí 40 euro) a vrátili se zpátky do Skradinu. Tam jsme si dali na nábřeží večeři (rybí plate pro dva + těstoviny s krevetama pro mimouše) a drndali ve výtlaku zpátky do Šibeniku. Cestou začalo lehce pršet, tak jsem neodolal zatáhnout kokpit a zkusit loď v zavřené konfiguraci. V Šibeniku jsem poprvé natankoval na vodě a vyrazili jsme na Krapanj na finále hokeje. Cestou i nakonec v Krapanju probíhala samozřejmě kontrola vody v podpalubí a zase nic ... A pak jsem si vzpomněl, co by to asi tak mohlo být za vodu ten první den... V den odjezdu jsem sice podpalubí kontroloval a bylo suché , ale potom jsem ještě plnil nádrž na vodu a jak jsem úplně nestíhal a dělal deset věcí naráz, tak jsem vrazil do plnícího otvoru, co jsem si udělal na zádi, hadici a nechal ji svému osudu a ona po čase přetekla a tekla a tekla a i když měla týct kolem motoru pryč, tak asi částečně nějakou netěsností mezi plnícím otvorem a nádrží natíkala i do podpalubí a já tu vodu asi dovezl do Chorvatska z Čech... škoda, že jsem tu čerpanou vodu neochutnal, mohl jsem mít jistotu, takhle to je jen doměnka, ale asi jediná možná, bo do konce dovolené jsem už nevyčerpal ani deci. Další den, jsme se jen povozili po blízkých ostrůvcích, vykoupali se v pěkné zátoce na kotvě a zajeli si na věčeři na Zlarin, kde jsem si dal výborný Dalmatský steak. V úterý jsem vyrazili do Vodice, úvaz u městského mola, zmrzlina, Aperol , nákupy, procházka městem, koupání na městské pláži s mimoušem a rybí večeře na nábřeží. Cesta zpátky na Krapanj na klidném moři cestovní rychlostí 40 km/h a chvíli i zkouška na 53 km/h. Cestou jsem objevil první drobnou závadu na lodi - Dvířka oddělující příďové sezení od kokpitu se při názazu na vlnu samovolně otvírají (zobáček dveří se ze západkou kryje jen cca 2 mm a při nárazu dveře vyskočí a s ránou se otevřou) - vyřešeno doma dvěma gumovýma podložkama a posunutím západky blíž k zobáčku). Středa byla ve znamení koupání a lenošení na Krapanju s drobným výjezdem do okolí a přejezdem na večeři do Brodarice, kde jsem si dali jako předkrm úžasné Jakubovy mušle. A zároveň proběhlo focení a filmování Amy z dronu a věřte, že přistání s dronem na loď, byť stojící není úplně pr..., nakonec jsem to vzdal a raději jej chytil do ruky. čtvrtek už začalo trochu foukat, ale i tak jsme vyrazili do Šibeniku, kde jsme natankovali, což byl při jižním větru u místní benzinky docela zážitek a výlet do města jsme raději zkrátili, bo nás Harvemaster u městského mola varoval, že při přicházejícím Jugu, není městské molo úplně ok. Cestu zpátky jsme už absolvovali se slušným větrem a vlnama, ale kromě otevírání dvířek byla Amy ok. Pátek fučelo Jugo naplno, tak jsem přivázal loď na Krapanju na dva mooringy a vpředu lanem se spermií, co mám po dánovi a den jsme strávili na Krapanju. A přišla sobota a odjezd domů. Převezli jsem věci na pevninu do auta a vyjeli na poslední krátký výlet s Amy, naposledy se vykoupali, vyzkoušel rozjet Amy naplno - 59 km/h a jeřábem vytáhli loď na trailer, zabalili a s krátkou zastávkou na oběd a nákup dárků jsme vyrazili domů. Cesta domů v pohodě až na malý příběh v Rakousku, když řídila manželka. před Vídní jsme vjížděli do zúžení, kde jeden pruh jel v původním pásu a byl široký a druhý přejížděl do protisměru a byl označený šířkou 2,1 m. Manželka jela pěkně vpravo a tím směřovala do toho šírokého a najednou přejela vlevo, já stihnul jen říct "tam nejezdi, je to tam úzký" a už tam byla ... Takže se širokým Touaregem a vlekem s lodí jsme byli v koridoru označeném 2,1 m s betonovými svodidly vpravo a ocelovými vlevo a takto 10 km ... Když jsem kouknul do zrcátka tak jsem tykadla vozíku viděl tak 5 cm od svodidel ... ale kloubouk dolů, projela celých 10 km bez jedinýho štrejchnutí, pravda padesátkou, ale projela ... doma jsem změřil, že maximální šířka vozíku s tykadlama je 235 cm A toť celý příběh z první výpravy s amy na moře... Teď ji půjdu o víkendu pročistit na Baťák, koncem června se staršíma klukama na prodloužený víkend na Liptovskou Maru a v srpnu v plném počtu znovu do Chorvatska ...

Mám kotvu Bruce 5 kg, 2 metry řetězu a 30 metrů lana. Podle nastudovaných pouček by to na moji loď mělo stačit a zdá se, že i stačilo. Vzadu mám ještě rezervní 5 Kg skládací po předchozím majiteli. Kdybych to měl mít na nocování, tak bych asi šel do větší kotvy, ale na to "denní" stání v zátoce pro koupání mi to přijde ok ... Spíš mě trápí práce s kotvou.... mám kotvu navolno strčenou i s řetězem a lanem v kotevním kastlíku a kotvu růčo vyhazuju a pak ji čmodrchám k předobočnímu úvazu. Přijde mi to takový nedůstojný, ale nevím jak udělat přední rolnu na kotvu a naviják už vůbec nee ... později přidám fotky, tak třeba někdo poradí ...

https://enautika.pomorstvo.hr/api/nias/login Je to dost neprehledne, potrebujes k tomu ceskou identitu obcana, ale da se tim prokousat…

Ja uz mam nalozeno, ted posledni fish obed a domu… kolik platite za jerab ? Ja 50 za jednu operaci. Ochotnej chlapik, ale neni to moc ??? A pamatujte, na kapitanat uz se nemusi chodit osobne, jenom poprve, pak v dalsich letech uz se da resit online z domu … pristi rok vyzkousim

Jenom zitra a trochu v sobotu