Žebříček

Sobota 14.9. Odjíždím ve 4 ráno z domu směrem na letiště v Praze. Teploměr ukazuje 8 stupňů, lije jako z konve a fouká šílený vítr. Sleduju počasí v HR a říkám si, že se asi moc neohřeju ani tam. Zadar naštěstí vítá sluníčkem a kolem 12 hod už teploměr ukazuje 25. Loď je uklizená před 3 hodinou, posádka jela zatím nakoupit, tak mám klid na přebírání lodě. Výhoda čistě mužské posádky je, že máme poměrně rychle veškerou bagáž, jídlo a pivo na svém místě. Ženský vždycky hodinu laborovali, kam to teda dají 🙂 V 17 hod po rychlém briefingu vyrážíme ven z mariny. Přijde mi, že jsem vždycky jeden z mála lidí, co vyráží už v sobotu. Jednak nevím, proč bych v těchto velkých marinách trávil drahocenný čas, a hlavně nechci v neděli odjíždět z mariny s další stovkou lodí. Cíl plavby je jasný, v noci má foukat cca 20 kts, takže jedeme na jih, směr zátoka Zaklopica na konci Pašmanu (naproti Biogradu). První šok zažívám asi 500 m před zátokou, kde nás dohnal katamarán, který na to ještě víc šlápl, aby nás předjel a ukořistil lepší bojku pro sebe. Nevím, tohle se podle mě nedělá a nikdy jsem to asi nezažil. Po uvázání na bojku a zaplacení 60 €, konečně otvírám zasloužené pivo a relaxuju, dokud z již zmíněného katamaránu nezačne diskotéka a pruzení celé zátoky. Za nedlouho se přidává druhý katamarán s maďarskou posádkou, tak tam kopnu panáka rumu a v 9 večer jdu spát.