Holanďané ovládali Indický oceán a ačkoli kolem jižního pobřeží Austrálie proplul již v roce 1628 kapitán Nuyts s lodí Zlatý mrož, nebyla existence velké jižní pevniny potvrzena.
Tento úkol byl guvernérem přidělen Tasmanovi. Ten vyplul s jachtou Heemskerck a fluitou Zeehaen z Batávie( dnešní Jakarta ) k Mauritiusu. Využíval při tom jihovýchodního větru, vyvolaného australským zimním monzunem a hladinového proudu, který mezi 10 a 20 stupněm jižní šířky směřuje západním směrem.
8. října 1642 lodě vyrazily k Nové Guineji a k Šalamounovým ostrovům. Velitelem výpravy byl jmenován Abel Janszoon Tasman, kapitánem Heemskercku Ijde t’Jercxen, Zeehaenu velel Gerrit Jansen.
Díky západnímu větru už 24. listopadu 1642 hlásila hlídka vpředu plujícího Zeehaenu spatření pevniny.
Tasman ji zakreslil do lodního deníku a pojmenoval podle Batavijského guvernéra van Diemena ( dnes je to Tasmánie ). Nezjistil, že jde o ostrov a plul dále východním směrem. 13. prosice se znovu objevila země a Tasman se domníval že jde o severní cíp hledaného jižního kontinentu. Ve skutečnosti šlo o Nový Zéland , jehož obyvatelé si návštěvu evropanů zapamatovali a ještě v roce 1770 vyprávěli kapitánu Coocovi o dvou lodích, které tudy pluly (domorodci Tasmanovi muže napadli a čtyři z nich zabili ).
Tasman plul na severovýchod a objevil ostrovy Tonga a Fidži. Zde byli jeho námořníci vlídně přijati domorodci a doplnili vodu a potraviny.
U Fidži musela Heemskerck proplout úzkým průlivem mezi korálovými útesy. Hloubka byla pouhých 5 sáhů a moře velmi rozbouřené. Námořníci připravili sekeru k přeseknutí kotevního lana a záchranné čluny pro případ, že by loď uvázla. Naštěstí se manévr podařil, ale zhoršování počasí pokračovalo. Podle zápisu v lodním deníku byla 10. února taková mlha, že bylo vidět jen na dvě délky lodi.
Špatné počasí neumožnilo podrobný průzkum pobřeží a proto byly ostrovy Nové Irsko, Nová Británie a Nová Guinea považovány za jednu pevninu. 19.června 1643 se Tasman vrátil do Batávie ,ale již o rok později svoji cestu zopakoval .
Co se týče Tasmanových plavidel na této výpravě, můžeme dodat že fluita byla holandské obchodní plavidlo, které mělo větší poměr délky k šířce- 4:1. Paluba stoupala stoupala příkře nahoru a končila malou nástavbou. Fluita měla oblou záď a dost vysoké stěžně. Délka lodě byla kolem 40 metrů, šířka 5 metrů a ponor přes 3 metry a nosnost 360 tun. Hlavní stěžeň měřil 33 metrů, na palubě bylo 19 děl a 12 moždířů, posádku tvořilo 65 mužů.
Jachta Heemskerck byla malé, lehce vyzbrojené, vojenské plavidlo dlouhé 23 metrů s výtlakem 120 tun a 60 muži na palubě.
Horst