Neděle 15.9.
V 9 vyplouváme směrem Zlarin do mariny, má být ještě furt větrná noc, koupat se nebudeme, tak si užít trochu pevniny.
Od rána nás doprovází deštivé počasí, na plachty se plácáme cca 2-3 uzly za hodinu. Chlapům už po páté vysvětluju, jak se v těch ostrovech před námi vyznám, které lano ovládá co, proč ta přední plachta je takhle a ne jinak, a v neposlední řadě si po desáté vysvětlujeme, jak poznám, odkud fouká vítr.
Je to náročné, ale po obědě začne naštěstí foukat a otázky upadnou v zapomnění.
Kolem čtrnácté hodiny fouká už 10 uzlů a rychlost lodi stoupá.
Během půlhodiny se rozfouká na krásných 15-20 uzlů, loď se nakloní a mé upozornění na padající předměty v podpalubí se stává realitou. Rychlostí 7-8 uzlů si to ženeme k ostrovu Zlarin a po několikáté posádku ujišťuji, že je takřka nemožné moderní námořní plachetnici převrátit.
Přistání na Zlarinu proběhne bez problémů, silný vítr fouká do zad, takže přistání k molu na mooring je hračka.
Město Zlarin je krásné, je tu pár klidných restaurací a my se nakonec usazujeme v restauraci Prslika, která je asi 500 m od moře. Za 5 lidí jsme platili i s dýškem 300 €, podotýkám, že jsme měli všichni hlavní chod, nějaké polévky, pivo, 2 lahve místního vína, dezerty, něco tvrdšího na "šlehnutí" apod.
Jediná nevýhoda Zlarinu je, že je otevřený na severozápadní větry, takže se tu hezky celou noc houpeme. Marina nemá sprchy ani WC, nicméně cena za noc je krásných 60 €, stejně jako bojka Zaklopica minulou noc. Ve 22 ulehám ve své kajutě a jdu si vysnít zítřejší plachtění na 40nM vzdálený ostrov Vis.